Rebutia narvaecensis
 Rebutia narvaecensis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Binomické jméno | |
| Rebutia narvaecensis (Cárdenas) Donald, 1973 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia narvaecensis je velmi zajímavý a pěstitelsky vděčný druh rodu rebucie, nápadný hlavně svými hojnými květy s neobvyklou barvou. Pojmenován byl podle místa svého výskytu v blízkosti Narvaez (Bolívie, departament Tarija, provincie O'Connor).
Rebutia narvaecensis (Cárd.) Donald[editovat | editovat zdroj]
Donald, John Donald; Ashingtonia, 1: 21, 1973 (jako 'narvaecense')
Basionym:
Aylostera narvaecensis Cárd.; Cact. Succ. J. US, 43: 245, 1971 (jako 'narvaecense')
Sekce Rebutia, řada Narvaecensis
Synonyma:
- Rebutia espinosae Kníže n.n., Kakt. Sukk., Bratislava 1984
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonek jednotlivý, v kultuře vzácně odnožující, nejprve široce okrouhlý, později ploše kulovitý až kulovitý, se sníženým temenem, až 35 mm široký a 30 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka šedozelená. Žeber 18 - 22, zcela rozložená do okrouhlých, bradavkovitých, spirálovitě uspořádaných, 4 mm širokých, 2 mm vysokých hrbolků; areoly kruhovité až slabě oválné, 1,5 - 2 mm dlouhé a 1 mm široké, pokryté krémově bílou až slabě nahnědlou plstí. Trny těžko rozlišitelné na okrajové a středové, v počtu asi 20 - 30, slabě jehlovité, 2 - 5 mm dlouhé, bělavé až nažloutlé, přímé, stranou a ven směřující; asi 6 trnů postavených více jako středové, někdy poněkud tmavší.
Květy ze starších areol, asi 45 mm dlouhé a široké, bělavě růžové, s nápadně tenkou trubkou; květní lůžko kulovité, 3 - 4 mm široké, růžové, pokryté drobnými, tmavěji růžovými šupinami, v jejich paždí bílé vlasy a několik nažloutlých štětin; květní trubka na velké části nápadně tenká, jen 2 - 2,5 mm široká, asi 22 mm dlouhá, vně světle růžová, pokrytá stejně jako květní lůžko, šupiny poněkud větší; vnější okvětní lístky kopinaté, 20 mm dlouhé a 5 mm široké, růžové nebo bílé se středním růžovým proužkem; vnitřní okvětní lístky poněkud delší i širší, světlejší až bílé; nitky bílé, vyrůstající z horních 10 mm květní trubky, 7 - 10 mm dlouhé, prašníky světle žluté; čnělka asi 25 mm dlouhá, bílá, na spodních alespoň 10 mm srostlá s květní trubkou, blizna se 6 - 7 rozevřenými rameny světle žlutá, nad úrovní nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 4 mm velký, růžově hnědý, pokrytý několika šupinami s bílou vlnou. Semena hnědočerná, polokulovité až přílbovité s velkým bazálním hilem.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
Variety ani formy nebyly popsány, druh vykazuje jen velmi malé rozdíly, rostliny vedené ve sbírkách jako R. narvaecensis jsou všeobecně dosti jednotné, pokud se nejedná o výpěstky z některých starých chybných identifikací, kdy byla jako R. narvaecensis šířena také např. R. pulvinosa nebo R. muscula.
Prvotní popis R. narvaecensis byl vytvořen na základě rostlin, které nálezce Annibal Coro poslal Martinu Cárdenasovi, typ Cárd. 6331. Kromě toho byly jako R. narvaecensis označeny sběry, původně vedené jako R. espinosae, KK 841, 1150, 1302, 1518 a 1564. Zda všechny tyto sběry K. Knížete skutečně odpovídají jedinému totožnému taxonu, není zcela jisté, ale rostliny ve sbírkách žádné podstatnější rozdíly nevykazují.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Všechny sběry spojované s R. narvaecensis pocházejí z Bolívie, z okolí Narvaez (departament Tarija, provincie O'Connor. Odtud pocházel z nadmořské výšky 2700 m typový sběr. Ze stejné oblasti pocházejí rovněž všechny sběry K. Knížete, u KK 841 bylo jako místo nálezu uvedeno Junacas - Narvaez, 3000 m, u KK 1150 Piedra Larga, 2500 m, u KK 1302 Tarija, Narvaez, 2800 m a u posledních dvou nálezů (KK 1518, KK 1564) Narvaez, 1800 m.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
K R. narvaecensis se váže několik, ne vždy zcela jednoznačně vyřešených problémů. První je spojen s publikací druhového jména. Přestože Cárdenas většinu příbuzných rostlin, včetně řady druhů přiřazovaných dnes nejčastěji do rodu Sulcorebutia, publikoval jako Rebutia, tento druh uveřejnil jako zástupce rodu Aylostera. U druhového epiteta navíc použil koncovku, která odporuje gramatickým pravidlům, a podle pravidel ICBN je tedy správný tvar narvaecensis a nikoliv narvaecense, jak bylo použito v prvotním popisu, tato povinná změna se však týká jen koncovky, tedy nikoliv narvaezensis, jak se objevovalo v některé literatuře, zejména anglické.
Rostliny s určitostí odpovídající typovému sběru se nedostaly do sbírek a dlouhodobě byla identifikace toho druhu zcela nejasná, dokonce byly pod jménem R. narvaecensis šířeny zcela odlišné druhy z okolí Zudanez. Až následně byly s R. narvaecensis ztotožněny rostliny, které tam sbíral K. Kníže a se sběrovým číslem KK 1518 rozšířil jako R. espinosae. Přitom není jednoznačně prokázané, že je s ní původní Cárdenasova R. narvaecensis skutečně totožná, a zejména zda všechny Knížetovy sběry z okolí Zudanez spojované se jmény R. espinosae nebo R. narvaecensis představují opravdu jediný taxon popř. jediný druh.
Po určitou dobu byl s R. narvaecensis ztotožňován rovněž sběr L 329a, který pochází ze stejné oblasti a má také růžové květy, i když poněkud tmavší. Ten byl později J. Donaldem popsán jako nový druh - R. perplexa.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
R. narvaecensis je vděčný a pěstitelsky nenáročný druh. Pro hojné květy nápadného zbarvení a snadné pěstování lze tento druh doporučit i pro začátečníky, je ale příjemným zpestřením každé sbírky. Snadno se množí ze semen výsevem hned po dozrání na podzim, ale i na jaře, semena si dokonce udržují klíčivost bez podstatnějšího poklesu déle, než je to u druhů rodu Rebutia obvyklé. Dobře roste na vlastních kořenech v mírně kyselé, dobře propustné půdě. Vyžaduje ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazovou zálivku. Během zimního klidu je vhodné úplné sucho a teploty pod 10 °C, aby se rostliny předčasně neprobouzely a nedeformovaly, podle údajů v literatuře snášejí i krátkodobé poklesy k bodu mrazu. Při světlém zimování se násada poupat v následující sezoně ještě zvyšuje, množství vytvářených květů je však značné i při zimním umístění zcela ve tmě.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg, Curt; Haage, Walter; Das Kakteenlexikon, p. 461, 1977
- Donald, John Donald; Brederoo, A. J.; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 3: 140, 1979
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 60, 1997
- Říha, Jan; Rebutia narvaezensis, nejkrásnější rebucie; Kakt. Sukk., Bratislava 1984
- Říha, Jan; Atlas kaktusů, tab. 37, 1986
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 70, 1997
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia narvaecensis na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia narvaecensis ve Wikidruzích- https://web.archive.org/web/20071019042624/http://rebutia.iglu.cz/sekce2/nar1
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/narvaecensis.htm Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine.
