Rebutia pulvinosa
 Rebutia pulvinosa | |
|---|---|
 Rebutia pulvinosa | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
| chybí údaje[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Aylostera |
| Binomické jméno | |
| Rebutia pulvinosa F.Ritter & Buining, 1963 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia pulvinosa je zajímavá rostlina sekce Aylostera s oranžovými květy a
trsovitým vzrůstem, od kterého je odvozeno její jméno, pulvinosus jako plný podušek,
poduškovitý, pulvinus je latinsky poduška.
Rebutia pulvinosa Ritter et Buining[editovat | editovat zdroj]
Ritter, Friedrich; Buining, Albert F.H.; Taxon, 12: 29, 1963
Sekce Aylostera, řada Pulvinosa
Synonyma:
- Aylostera pulvinosa (Ritt. et Buin.) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3: 5, 1963
Popis[editovat | editovat zdroj]
Rostlina silně odnožující, tvořící polštáře, jednotlivé stonky kulovité až krátce válcovité, 25 – 30 mm široké, pokožka světle zelená, kořeny vláknité. Žeber asi 12, rozložená v zaokrouhlené, až 2 mm vysoké hrbolky; areoly oválné, asi 0,7 mm dlouhé a 0,5 mm široké, krémově bíle plstnaté. Okrajových trnů 15 – 22, jemné, bílé, paprskovitě rozložené, horní a dolní asi 1,5 mm, postranní 3 mm dlouhé; středových trnů 6, někdy více, poněkud silnější, asi 2 mm dlouhé, bílé až nahnědlé, se zesílenou hnědou bází.
Květy 15 – 20 mm dlouhé a široké; okvětní lístky až 7 mm dlouhé a 4 mm široké, kopisťovité, oranžově zbarvené; květní lůžko kulovité, asi 4 mm široké, zelené, s malými šupinami a malým množstvím bílé vlny a jednotlivými bílými vlasovými štětinami; květní trubka 2 mm široká, asi 8 mm dlouhá, na spodních 2 – 3 mm srostlá se čnělkou; nitky bílé, až 7 mm dlouhé; čnělka bílá, volná část asi 10 mm dlouhá, blizna s 5 – 6 roztaženými rameny v úrovni nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 5 mm široký, nazelenalý až oranžově hnědý, vysýchající. Semena matně černá, asi 0,7 mm dlouhá a 0,5 mm široká; testa velmi jemně hrbolatá; hilum okrouhlé, bílé, bazální.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
R. pulvinosa byla nalezena F. Ritterem roku 1958, jeho sběr FR 766 se stal podkladem k prvotnímu popisu a také zdrojem rostlin k rozšířením do sbírek. Rostliny tohoto původu jsou velmi jednotné. Následně snad byl druh sbírán A. Lauem, tento sběr nesl označení L 402. Rovněž rostliny s tímto označením ve sbírkách vykazují jen nepatrnou variabilitu a ani od původních Ritterových rostlin se výrazněji neliší, pokud zde však nedošlo k dodatečné záměně, neboť v jiných pramenech je sběr L 402 přiřazován k R. rubiginosa.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Původní nález F. Rittera pocházel z bolivijského departamentu Tarija, z provincie Mendez. Typová lokalita R. pulvinosa leží v rokli, která ústí k Rio Pilaya, pod Cajas v oblasti se subtropickým klimatem v sousedství banánovníkových kultur. Na této lokalitě se kromě R. pulvinosa vyskytovala ještě Rebutia spec. FR 771, patřící snad k R. arvitaensis. Z bezprostřední blízkosti pochází rovněž typový sběr R. albiflora FR 766a. Také sběr A. Laua L 402 pochází z bolivijského departamentu Tarija, z provincie O'Connor, od Narvaez z nadmořské výšky 1600 m.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Prvotní popis R. pulvinosa publikovali F. Ritter a A.F.H. Buining roku 1963 v časopise Taxon bez vyobrazení. Znovu byl popis uveřejněn roku 1965 v britském časopise Cactus & Succulent Journal of Great Britain, kde byly reprodukovány i další prvotní popisy Ritterových rebucií z roku 1963. Současně zde byly uveřejněny i jejich fotografie, přitom však došlo omylem k záměně publikovaných fotografií R. pulvinosa a R. muscula. Od této záměny se zřejmě odvíjejí chybná určení rostlin, která můžeme dodnes nalézt nejen v našich sbírkách, ale i v zahraniční literatuře, kdy pod označením R. pulvinosa nalézáme rostliny R. muscula.
V CITES Cactaceae Checklist (1992) i v nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt et al., The New Cactus Lexicon, 2006) zůstává R. pulvinosa zachována mezi nemnoha přetrvávajícími samostatnými druhy.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Navzdory velmi teplému klimatu v oblasti výskytu R. pulvinosa se nároky tohoto druhu nikterak neliší od obvyklých požadavků rodu Rebutia. R. pulvinosa roste dobře pravokořenná, snadno se množí zakořeňováním odnoží i ze semen. Občasné poklesy teplo k bodu mrazu i dlouhodobé zimování při teplotách jen málo stupňů nad nulou snáší tento druh stejně dobře jako většina ostatních druhů rodu Rebutia.
R. pulvinosa by si určitě zasloužila podstatně většího rozšíření do sbírek, kde je dosud zastoupena jen zřídka a navíc často jen jako jméno, ke kterému je přiřazena zcela jiná rostlina. Přitom je tento druh na rozdíl od blízce příbuzného druhu R. albiflora i širšího příbuzenského okruhu R. heliosa podmíněně samosprašný. Zejména u některých klonů se semena vytvářejí alespoň v omezeném množství pravidelně i bez sprašování cizím pylem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 71, 1966
- Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 250, t. 266.6, 2006
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 72, 1997
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 616, 1980
- Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 45, 1994
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia pulvinosa na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia pulvinosa ve Wikidruzích- http://rebutia.iglu.cz/sekce2/pul1[nedostupný zdroj]
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/pulvinosa.htm Archivováno 18. 7. 2020 na Wayback Machine.
