Raptorex

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRaptorex
Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 125 miliony let (nebo před 70 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Raptorex kriegsteini
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda (Theropoda)
NadčeleďTyranosauroidi (Tyrannosauroidea)
RodRaptorex
Binomické jméno
Raptorex kriegsteini
Sereno et al., 2009
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raptorex („král lupičů“) byl rod poměrně malého tyranosauroidního teropodního dinosaura, který žil podle původních údajů na území dnešní Číny (souvrství Yixian nebo spíše mongolské souvrství Nemegt) v období spodní křídy (asi před 125 miliony let). Pravděpodobnější však je, že obýval území současného Mongolska až v době před asi 70 miliony let (není jisté, odkud přesně fosilie pochází).[1] Tuto verzi podporuje i výzkum rybích fosilií ze souvrství Nemegt.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikosti rodu Raptorex s člověkem.

Tento dávný příbuzný známého tyranosaura byl jen asi 2,7 až 3 metry dlouhý[3] a vážil kolem 70 kilogramů.[4] Zajímavé je, že jde téměř o přesnou zmenšeninu velkého tyranosaura, dokonce i s proporcionálně zakrnělými předními končetinami. Byl popsán americkým paleontologem Paulem Serenem v roce 2009 jako R. kriegsteini. Druhové jméno je stanoveno na počest Romana Kriegsteina, který přežil holokaust. Jeho syn Henry Kriegstein daroval zkamenělinu tohoto dinosaura, zakoupenou na černém trhu v Japonsku, Univerzitě v Chicagu k prostudování.

Raptorex vykazuje stejný základní tělesný plán, jako velcí vývojově pokročilí tyranosauridi ze svrchní křídy. Má malé přední končetiny, robustně stavěnou lebku a dlouhé nohy pro rychlý běh. Tento fakt je v rozporu s podobou jiných bazálních tyranosauridů, například rodem Dilong, s dlouhými předními končetinami a méně robustní lebkou. I to svědčí pro možnost, že se jedná pouze o mládě velkého pokročilého tyranosaurina, zřejmě obřího rodu Tarbosaurus. Holotyp, označovaný jako LHPV 18, byl dlouhý asi 2,5 metru, zaživa vážil kolem 65 kilogramů a zemřel asi ve třetím roce života (šlo tedy o menší mládě). Pravděpodobně dokázal velmi rychle běhat a živil se menšími obratlovci ve svém okolí.

Mládě tarbosaura?[editovat | editovat zdroj]

V říjnu roku 2010 byla vznesena domněnka, že raptorex může být ve skutečnosti jen mládětem velkého tyranosaurida druhu Tarbosaurus baatar. V tom případě by muselo být přehodnoceno jeho geologické stáří, a to snížením asi na 70 milionů let. S tímto závěrem však mnozí paleontologové nesouhlasí.[5] Vědecká studie z června roku 2011 tento závěr nicméně podporuje – raptorex má být skutečně jen mládětem obřího tarbosaura.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 132-134)
  2. Su-Hwan Kim, Yuong-Nam Lee, Jin-Young Park, Sungjin Lee, Dale A. Winkler, Louis L. Jacobs & Rinchen Barsbold (2022). A new species of Osteoglossomorpha (Actinopterygii: Teleostei) from the Upper Cretaceous Nemegt Formation of Mongolia: paleobiological and paleobiogeographic implications. Cretaceous Research. 105214. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105214
  3. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  4. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 101 (anglicky)
  5. Archivovaná kopie. blogs.smithsonianmag.com [online]. [cit. 2010-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-17. 
  6. http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0021376

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sereno P., Tan, L., Brusatte, S. L., Kriegstein, H. J., Zhao, X. and Cloward, K. (2009). "Tyrannosaurid skeletal design first evolved at small body size." Science, online 17. září. doi: 10.1126/science.1177428.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]