Projekt 667BD

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 667BD / třída Delta II
Raketonosná ponorka třídy Delta II
Raketonosná ponorka třídy Delta II
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 667B / třída Delta I
Nástupce Projekt 667BDR / třída Delta III
Technické údaje
Výtlak 9350 t (na hladině)
10 500 t (pod hladinou)
Délka 155 m
Šířka 11,7 m
Ponor 8,6 m
Pohon 2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
25 uzlů (pod hladinou)
Posádka 126
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
16× R-29D

Projekt 667BD (v kódu NATO třída Delta II) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje druhou verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Liší se především větším počtem raket, nesených v prodlouženém trupu.

Stavba a uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Ponorka třídy Delta II

Vývoj ponorek projektu 667BD byl zadán roku 1972 konstrukční kanceláři Rubin.[1] Cílem bylo získat plavidla s údernou výzbrojí silnější, než dvanáct raket nesených stávajícími ponorkami třídy Delta I. Sovětské loděnice v Severodvinsku postavily celkem čtyři ponorky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 19741975.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základem konstrukce ponorek se stala třída Delta I, jejíž trup byl prodloužen o 16 metrů vložením nové sekce, v níž jsou uloženy další čtyři balistické rakety. Výtlak ponorek se tím zvýšil o 1500 tun, naopak mírně poklesla jejich rychlost.[1] Torpédovou výzbroj představovaly čtyři 533mm torpédomety a dva 406mm torpédomety. Za bojovou věží bylo ve dvou řadách umístěno 16 balistických raket R-29D (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 9100 km, odpalovaných pomocí systému D-9D.[1] Střely nesly jednu jadernou hlavici o síle 800 kT TNT. Poháněly je raketové motory na kapalné pohonné látky.

Pohonný systém ponorek tvořily dva tlakovodní reaktory OK-700 a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c 667BD DELTA II [online]. [cit. 2011-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]