Přeskočit na obsah

Projekt 667B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Projekt 667B / třída Delta I
Raketonosná ponorka třídy Delta I
Raketonosná ponorka třídy Delta I
Obecné informace
UživatelSovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě18
Osudvyřazeny
PředchůdceProjekt 667A / třída Yankee
NástupceProjekt 667BD / třída Delta II
Technické údaje
Výtlak7800 t (na hladině)
10 000 t (pod hladinou)
Délka139 m
Šířka11,7 m
Ponor8,4 m
Pohon2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost16 uzlů (na hladině)
24 uzlů (pod hladinou)
Posádka120
Výzbroj6× 533mm torpédomet
12× R-29 Vysota

Projekt 667B (v kódu NATO třída Delta I) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje první verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil.

Stavba a uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Ponorka třídy Delta I

Vývoj ponorek projektu 667B byl zadán roku 1965 konstrukční kanceláři Rubin.[1] Na rozdíl od předchozí třídy Yankee byly ponorky třídy Delta I vyzbrojeny střelami s výrazně větším dosahem a nemusely se tolik přiblížit k pobřeží USA, což by je činilo zranitelnými; Například nemusely proplouvat oblastmi sledovanými západním detekčním systémem SOSUS. Podobně jako jejich americké protějšky tak mohly nepřítele napadnout i během kotvení na základně.

Sovětské loděnice v Komsomolsku (8 kusů) a Severodvinsku (10 kusů) postavily celkem 18 ponorek této třídy.[1] Do služby byly zařazeny v letech 19721977. V roce 1991 bylo v aktivní službě ještě 11 ponorek této třídy, přičemž poslední byly vyřazeny na sklonku 90. let.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Ponorky měly dvojitý trup rozdělený do 10 vodotěsných oddílů. Torpédovou výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů. Za bojovou věží bylo ve dvou řadách umístěno 12 balistických raket R-29 Vysota (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 7800 km, odpalovaných pomocí systému D-9.[1] Střely nesly jednu jadernou hlavici o síle 800 kT TNT. Poháněly je raketové motory na kapalné pohonné látky.

Pohonný systém ponorek tvořily dva tlakovodní reaktory OK-700 a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.

  1. a b c 667B Murena DELTA I [online]. [cit. 2011-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-18. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]