Projekt 667B
| Projekt 667B / třída Delta I | |
|---|---|
 Raketonosná ponorka třídy Delta I | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 18 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Projekt 667A / třída Yankee |
| Nástupce | Projekt 667BD / třída Delta II |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 7800 t (na hladině) 10 000 t (pod hladinou) |
| Délka | 139 m |
| Šířka | 11,7 m |
| Ponor | 8,4 m |
| Pohon | 2 reaktory, 2 turbíny |
| Rychlost | 16 uzlů (na hladině) 24 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 120 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet 12× R-29 Vysota |
Projekt 667B (v kódu NATO třída Delta I) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje první verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil.
Stavba a uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Vývoj ponorek projektu 667B byl zadán roku 1965 konstrukční kanceláři Rubin.[1] Na rozdíl od předchozí třídy Yankee byly ponorky třídy Delta I vyzbrojeny střelami s výrazně větším dosahem a nemusely se tolik přiblížit k pobřeží USA, což by je činilo zranitelnými; Například nemusely proplouvat oblastmi sledovanými západním detekčním systémem SOSUS. Podobně jako jejich americké protějšky tak mohly nepřítele napadnout i během kotvení na základně.
Sovětské loděnice v Komsomolsku (8 kusů) a Severodvinsku (10 kusů) postavily celkem 18 ponorek této třídy.[1] Do služby byly zařazeny v letech 1972–1977. V roce 1991 bylo v aktivní službě ještě 11 ponorek této třídy, přičemž poslední byly vyřazeny na sklonku 90. let.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly dvojitý trup rozdělený do 10 vodotěsných oddílů. Torpédovou výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů. Za bojovou věží bylo ve dvou řadách umístěno 12 balistických raket R-29 Vysota (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 7800 km, odpalovaných pomocí systému D-9.[1] Střely nesly jednu jadernou hlavici o síle 800 kT TNT. Poháněly je raketové motory na kapalné pohonné látky.
Pohonný systém ponorek tvořily dva tlakovodní reaktory OK-700 a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c 667B Murena DELTA I [online]. [cit. 2011-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-18. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 667B na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org Archivováno 18. 4. 2007 na Wayback Machine.
- Nuclear-powered ballistic missile submarines - Project 667B [online]. russianships.info [cit. 2015-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
