Projekt 667A

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Projekt 667A / třída Yankee
Poškozená raketonosná ponorka K-219. Dne 3. října 1986 došlo k požáru v raketovém úseku a ponorka se 6. října potopila severovýchodně od Bermud
Poškozená raketonosná ponorka K-219. Dne 3. října 1986 došlo k požáru v raketovém úseku a ponorka se 6. října potopila severovýchodně od Bermud
Obecné informace
UživatelSovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě34
PředchůdceProjekt 658 / třída Hotel
NástupceProjekt 667B / třída Delta I
Technické údaje
Výtlak7766 t (na hladině)
9300 t (pod hladinou)
Délka130 m
Šířka11,7 m
Ponor8,7 m
Pohon2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost16 uzlů (na hladině)
26 uzlů (pod hladinou)
Posádka120
Výzbroj4× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
16× RSM-25

Projekt 667A (v kódu NATO třída Yankee) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem.

Stavba a uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Ponorka přestavěná na verzi Yankee Notch

Vývoj ponorek projektu 667 začal v roce 1958 v konstrukční kanceláři OKB-18. Vývoj nového typu si vynutil značné úpravy prvního projektu, a proto byla v roce 1962 schválená verze označena 667A Navaga.[1] Byly to první sovětské raketonosné ponorky koncepčně odpovídající americké třídě George Washington – tedy plavidla s jaderným pohonem, nesoucí 16 balistických raket, umístěných ve dvou řadách v trupu. Předcházející sovětské raketonoské ponorky tříd Golf a Hotel nesly rakety pouze tři. Celkem 34 ponorek této třídy postavily sovětské loděnice v Komsomolsku (10 kusů) a Severodvinsku (24 kusů). Do služby byly zařazeny v letech 19671974. Vyřazovány byly postupně od poloviny 80. let až do 90. let.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup ponorek byl rozdělen do 10 vodotěsných oddělení. Torpédovou výzbroj představovaly čtyři příďové 533mm torpédomety a dva záďové 406mm torpédomety. Za bojovou věží bylo ve dvou řadách umístěno 16 balistických raket R-27 Zyb (v kódu NATO SS-N-6 Serb) s dosahem 2400 km, odpalovaných pomocí systému D-5. Ponorka, plující rychlostí 4 uzly, je mohla vypustit z hloubky až 50 metrů.[1] Pohonný systém tvořily dva tlakovodní reaktory OK-700 a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Ponorka verze Yankee I
Ponorka verze Yankee Notch
Ponorka verze Stretch
Ponorka verze Sidecar
  • Yankee I (projekt 667A) – série 34 ponorek základního modelu nesoucího rakety R-27 Zyb. Všechny další varianty vznikly přestavbou. Řada ponorek verze Yankee I byla na základě dohody SALT I upravena na stíhací ponorky, které na palubě nesly pouze torpéda. Během modernizací ponorky dostaly novější vypouštěcí systém D-5U a modernizované střely R-27U s doletem prodlouženým na 3000 km. Modifikace nesla označení projekt 667AU Nalim.[1] Raketonosná verze Yankee I byla vyřazována od roku 1984.
  • Yankee II (projekt 667AM) – úprava ponorky K-140 pro nesení dvanácti modernějších střel RS-16 (v kódu NATO SS-N-17 Snipe).[1] Vyřazena byla v roce 1991.
  • Yankee Sidecar (Projekt 667M) – ponorka K-420 byla upravena pro testování nadzvukových letounových střel s jadernou hlavicí P-750 Grom (v kódu NATO SS-N-24 Scorpion). Na palubě jich nesla 12 kusů.
  • Yankee Notch (Projekt 667AT) – ponorky upravené na strategické nosiče letounových střel RK-55 Granat (v kódu NATO SS-N-21 Sampson) odpalovaných z torpédometů. Byl z nich odstraněn celý úsek pro balistické rakety, který nahradila ještě delší sekce, ve které se nacházelo šest 533mm torpédometů a celkem 35 raket RK-55.[2]
  • Yankee Stretch – ponorka K-411 přestavěná na nosič dvou miniponorek.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Project 667A YANKEE I [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-21. (anglicky) 
  2. 667AR YANKEE NOTCH [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-12. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]