Projekt 671RTM
| Projekt 671RTM / třída Victor III | |
|---|---|
 Ponorka třídy Victor III | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 26 |
| Osud | aktivní (2011) |
| Předchůdce | Projekt 671RT / Victor II |
| Nástupce | Projekt 705 / Alfa |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4950 t (na hladině) 6990 t (pod hladinou) |
| Délka | 107,2 m |
| Šířka | 10 m |
| Ponor | 7 m |
| Pohon | 2 reaktory, 2 turbíny |
| Rychlost | 18 uzlů (na hladině) 30 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 100 |
| Výzbroj | 4× 533mm torpédomet 2× 650mm torpédomet |
Projekt 671RTM (v kódu NATO třída Victor III) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jejich hlavním úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek, zejména těch raketonosných. Ze 26 postavených ponorek zůstávají v aktivní službě pouze jednotky B-414 Daniil Moskovsky a B-448 Tambov.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Sovětské loděnice v Komsomolsku dodaly v letech 1978–1992 celkem 26 ponorek třídy Victor III.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Proti předcházející třídě měly ponorky Projektu 671RTM větší výtlak, delší trup a odlišnou výzbroj s elektronikou. Snížena byla rovněž hlučnost pohonného systému, která však i tak převyšovala soudobé americké typy. Lišily se též gondolou s pouzdrem vlečného sonaru, umístěnou na horním směrovém kormidle. Kapkovitý trup ponorek byl tvarován pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Největší hloubka ponoru dosahovala 400 metrů. Výzbroj tvořily čtyři 533mm torpédomety, ze kterých byla odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Další dva 650mm torpédomety sloužily pro vypouštění těžkých torpéd a střel RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion) či protizemních střel S-10 Granat (v kódu NATO SS-N-21 Sampson).
Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory VM-4T a dvě parní turbíny OK-300, roztáčející jeden osmilistý hlavní lodní šroub. Pro pomalou plavbu sloužily další dva dvoulisté šrouby. Nejvyšší rychlost byla 18 uzlů na hladině a 30 uzlů pod hladinou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 671RTM na Wikimedia Commons - Nuclear-powered submarines - Project 671RTM, 671RTMK [online]. russianships.info [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
