Projekt 670

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 670 / třída Charlie
Ponorka třídy Charlie I
Ponorka třídy Charlie I
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Indické námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 17
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 651 / Juliett
Nástupce Projekt 661 / Papa
Technické údaje Projekt 670A / Charlie I
Výtlak 3574 t (na hladině)
4980 t (pod hladinou)
Délka 94,3 m
Šířka 9,9 m
Ponor 7,5 m
Pohon 1 reaktor, 2 turbíny
Rychlost 12 uzlů (na hladině)
26 uzlů (pod hladinou)
Posádka 100
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
P-70 Ametist
Technické údaje Projekt 670M / Charlie II
Výtlak 4372 t (na hladině)
5500 t (pod hladinou)
Délka 104,9 m
Šířka 9,9 m
Ponor 7,8 m
Pohon 2 reaktory, 1 turbína
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
24 uzlů (pod hladinou)
Posádka 98
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
2× 406mm torpédomet
P-120 Malachit

Projekt 670 (v kódu NATO třída Charlie) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Jednalo se o nosiče protilodních střel, určené zejména k napadání hladinových lodí, především těch letadlových. Jako první sovětské ponorky mohly své střely odpalovat pod hladinou.[1] Všech 17 postavených ponorek již bylo vyřazeno ze služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Charlie I
Ilustrace ponorky třídy Charlie II

Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 17 ponorek této třídy. Všechny postavila loděnice v Gorkém. Ponorky první verze Projekt 670A Skat (Charlie I) byly do služby zařazeny v letech 19671973 v počtu 11 kusů. Na první sérii navázalo šest ponorek Projektu 670M Čajka (Charlie II) nesoucích modernější protilodní střely. Do služby byly zařazeny v letech 19673–1982. Všechny byly vyřazeny do poloviny 90. let.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Oproti třídě Echo měly tyto ponorky mnohem elegantněji tvarovaný trup. Jejich hlavní zbraň, v podobě protilodních střel, se přitom přesunula do přídě, odkud byly střely vypouštěny přímo z šachet v trupu ponorek. Novinkou byla také schopnost ponorek vypouštět tyto střely při plavbě pod hladinou. Ponorky verze Charlie I byly vyzbrojeny osmy protilodními střelami typu P-70 Ametist (v kódu NATO SS-N-7 Starbright) s dosahem cca 60 km. Pozdější verze Charlie II nesla stejný počet modernějších střel P-120 Malachit (v kódu NATO SS-N-9 Siren) s dosahem cca 120 km. Ponorky rovněž měly čtyři 533mm torpédomety pro klasická torpéda a dva 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. Podle odhadů ponorky nesly celkem 12 torpéd či řízených střel RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).

Pohonný systém tvořil jeden vodou chlazený reaktor VM-4 a dvě turbíny, roztáčející jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost byla 12 uzlů na hladině a 26 uzlů pod hladinou, u verze Charlie II to bylo 15 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.

Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]

V letech 1988–1991 byla ponorka K-43 verze Charlie I zapůjčena Indii, kde sloužila jako INS Čakra (S71). Indické námořnictvo má stále zájem o získání ponorek s jaderným pohonem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Project 670 Skat / Charlie I, Project 670M Chayka / Charlie II [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha : Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 670 ve Wikimedia Commons
  • Nuclear-powered cruise missile submarine - Project 670 Skat [online]. russianships.info, [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Nuclear-powered cruise missile submarines - Project 670M [online]. russianships.info, [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky)