Projekt 661

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
K-162
K-162
Základní údaje
Vlajka
Typjaderná ponorka
TřídaProjekt 661
Zahájení stavby28. prosince 1963
Spuštěna na vodu21. prosince 1968
Uvedena do služby31. prosince 1969
Osudvyřazena
PředchůdceProjekt 670 / Charlie
NásledovníkProjekt 949 / Oscar
Takticko-technická data
Výtlak5197 t (na hladině)
7000 t (pod hladinou)
Délka106,9 m
Šířka11,5 m
Ponor8,2 m
Pohon2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost25 uzlů (na hladině)
45 uzlů (pod hladinou)
Posádka82
Výzbroj6× 533mm torpédomet
10× P-120 Malachit

Projekt 661 (v kódu NATO třída Papa) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem, reprezentovaná pouze jednou ponorkou – K-162 (později přejmenována na K-222). Jednalo se o rychlý nosič protilodních střel, na kterém byly zkoušeny nové postupy a technologie, včetně titanového trupu.[1] Ponorka již byla vyřazena ze služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace ponorky třídy Papa

K-162 postavila loděnice v Severodvinsku, do služby byla zařazena v roce 1969.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup ponorky byl vyroben z titanu. Největší hloubka ponoru dosahovala cca 400 metrů. Ponorka nesla šest 533mm torpédometů, ze kterých mohla být vypouštěna torpéda či řízené střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). V její přední části pak bylo, pod rozměrnými kryty, uloženo deset protilodních střel P-120 Malachit (v kódu NATO SS-N-9 Siren) s dosahem cca 120 km. Střely mohly být vypouštěny při plavbě pod hladinou.

Pohonný systém tvořily dva jaderné reaktory V-5R chlazené vodou a dvě parní turbíny GTZA-618. Lodní šrouby byly dva. Ponorka dosahovala vysokých výkonů. Nejvyšší rychlost byla 25 uzlů na hladině a 45 uzlů pod hladinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Project 661 Anchar / Papa [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]