Prezidentské volby v Srbsku 2017

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prezidentský palác (Novi dvor) v Bělehradě.

Prezidentské volby v Srbsku se uskutečnily dne 2. dubna 2017. Jako nástupce prezidenta Tomislava Nikoliće, zvoleného ve volbách v roce 2012, byl zvolen Aleksandar Vučić.

Vyhlášení[editovat | editovat zdroj]

Termín voleb vyhlásila předsedkyně skupštiny Maja Gojkovićová dne 2. března 2017.[1] Pokud ve volbách nezíská žádný kandidát nadpoloviční většinu hlasů, uskuteční se v termínu 15 dnů od prvního kola voleb druhé kolo, do něhož postoupí pouze první dva kandidáti.

Kandidátem se může stát jakýkoliv občan Srbska, který získal v petici podporu nejméně 10 tisíc občanů. V první polovině března 2017 tento požadavek splnil premiér Aleksandar Vučić, který kandiduje za Srbskou pokrokovou stranu, a kandidáti několika dalších stran, jako např. Saša Janković, Vojislav Šešelj a Vuk Jeremić. K 13. březnu bylo potvrzeno Republikovou volební komisí celkem 7 kandidátů, z toho osud dalších 5 byl nadále posuzován.[2]

Předvolební kampaň[editovat | editovat zdroj]

Prezident Nikolić oznámil, že ve volbách kandidovat nebude; namísto něj bude za vládní stranu SNS kandidátem premiér Vučić.[3][4] Vučić je dle předvolebních průzkumů považován za favorita prvního kola voleb.[5]

Na volební kampaň dostali jednotliví kandidáti k dispozci sumu ve výši 640 milionů dinárů od státu a kromě toho mohou získávat i neomezeně zdrojů od soukromých dárců.[6] Předvolební kampaně se účastnilo 49 pozorovatelů Agentury pro boj s korupcí.

Dne 13. března 2017 uznala Republiková volební komise (RIK) za kandidáta s dotatečným počtem podpisů také Luku Maksimoviće, který kandiduje pod pseudonymem Ljubiša Preletačević Beli.[7] Jeho kampaň, která měla odezvu především mezi mladší generací[8], se snaží parodovat politický systém země.

V závěru března v předvolebních průzkumech na prvním místě vedl Aleksandar Vučić, jehož podpora se pohybovala kolem 50 %. Na druhém místě srbští voliči preferovali buď Sašu Jankovicé nebo Luku Maksimoviće.[9]

Ve volebních místnostech nebudou přítomni pozorovatelé OBSE.[10] Dne 17. března 2017 bude vylosování pořadí kandidátů na volební lístky v 1. kole voleb.

Předvolební průzkumy[editovat | editovat zdroj]

Datum Agentura
Vučić
SNS[1]

Janković
Nez.

Šešelj
SRS

Jeremić
Nez.

Obradović
Dveri

Maksimović
Nez.

Popović
DSS

Stamatović
Nez.

Parović
NSP

Čanak
LSV

Radulović
DJB
Vedení
Vučiće
30. března NSPM[nedostupný zdroj] 52,8 12,1 7,4 9,4 3,0 8,6 1,3 0,7 0,4 1,3 3,0 40,7
30. března Ipsos[nedostupný zdroj] 54,3 12,8 6,5 6,8 3,2 9,5 - - - 1,1 1,8 41,5
29. března Demostat 56,2 8,9 8,8 9,3 <3,0 9,5 <3,0 <3,0 <3,0 <3,0 <3,0 46,7
25. března Faktor Plus 53,3 15,1 5,5 8,6 2,8 7,5 <3,0 2,0 <3,0 <3,0 <3,0 38,2
23. března CeSID[nedostupný zdroj] 53,0 14,0 10,0 12,0 - 5,0 - - - - - 39,0
22. března Ninamedia 50,0 12,5 7,1 7,2 <5,0 11,9 <5,0 <5,0 <5,0 <5,0 <5,0 37,5
18. března Ipsos[nedostupný zdroj] 53,0 10,6 8,7 6,9 3,5 11,0 1,1 1,5 0,3 1,7 1,7 42,0
17. března Demostat[nedostupný zdroj] 57,0 11,0 8,0 9,0 3,0 3,0 <3,0 <3,0 <3,0 <3,0 <3,0 46,0
16. března NSPM 54,9 10,8 7,0 11,1 3,3 7,9 0,9 0,7 0,4 1,0 2,1 43,8
7. března Faktor Plus Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine. 53,1 14,5 11,0 11,1 3,9 - - 2,0 - <2,0 2,4 38,6
28. února Ipsos 52,3 13,9 11,0 13,3 3,7 - 0,8 0,8 - 1,7 - 38,4

Kandidáti[editovat | editovat zdroj]

Kandidát Popis Předání podpisů Republikové volební komisi
Aleksandar Vučić Předseda Srbské pokrokové strany od roku 2012, srbský premiér. Kandiduje s podporou Socialistické strany Srbska, SDPS, Strany sjednocených penzistů Srbska, Jednotného Srbska, Srbského hnutí obnovy, Svazu Maďarů Vojvodiny, Zelených a SDSS. Dne 4. března 2017 odevzdal 60 000 podpisů pro svoji kandidaturu.
Saša Janković Nezávislý kandidát na úřad prezidenta kandidující s heslem "Srbsko beze strachu". Kandiduje s podporou Demokratické strany a Nové Strany. Dne 5. března 2017 odevzdal 17 866 podpisů pro svoji kandidaturu.
Vojislav Šešelj Předseda Srbské radikální strany a místopředseda srbské vlády v letech 19982000, obviněný za válečné zločiny mezinárodním tribunálem v Haagu. Dne 6. března 2017 odevzdal 14 000 podpisů pro svoji kandidaturu.
Vuk Jeremić Nezávislý kandidát, předseda Centrum pro mezinárodní spolupráci a udržitelný rozvoj. Býval ministr zahraničí Srbska v letech 20072012. V letech 20122013 byl předsedou Valného shromáždění OSN. Dne 9. března 2017 odevzdal 15 000 podpisů pro svoji kandidaturu.
Boško Obradović Kandiduje[11] jako politické strany Srpski pokret Dveri a poslanec srbské Skupštiny. Dme 10. března 2017 odevzdal 11 504 podpisů pro svoji kandidaturu.
Miroslav Parović Předseda předsednictva strany Narodni slobodarski pokret. Dne 10. března 2017 odevzdal 10 500 podpisů pro svoji kandidaturu.
Saša Radulović Lídr hnutí Dosta je bilo, bývalý ministr hospodářství (20132014) a poslanec srbské Skupštiny. Dne 11. března 2017 odevzdal 11 000 podpisů pro svoji kandidaturu.
Aleksandar Popović Místopředseda Demokratické strany Srbska, bývalý ministr školství a životního prostředí v letech 20042007, ministr těžebního průmyslu a energetiky v letech 20072008. Dne 12. března 2017 odevzdal 10 500 podpisů pro svoji kandidaturu.
Milan Stamatović Starosta města Čajetina od roku 2004. Dne 12. března 2017 odevzdal 13 500 podpisů pro svoji kandidaturu.
Nenad Čanak Předseda LSV od jejího vzniku v roce 1990 a poslanec srbské Skupštiny. Byl předsedou skupštiny Vojvodiny v letech 20002004. Dne 12. března 2017 odevzdal 12 001 podpisů pro svoji kandidaturu.
Luka Maksimović (kandiduje pod pseudonymem Ljubiša Preletačević Beli) Předseda politického hnutí Sarmu probo nisi, student komunikologie. Dne 12. března 2017 odevzdal 12 700 podpisů pro svoji kandidaturu.
Predrag Vučetić Kandidát uskupení "Bílá loď – kapitán Vučetić. Zástupce velitele policejní stanice v Trsteniku, bývalý účastník mírové mise OSN na Haiti. Sebrané podpisy byly uznány za vadné a ve lhůtě 48 hodin musel předložit dostatečný podpis pro svoji kandidaturu.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

Volby skončily podle očekávání drtivým výsledkem Aleksandra Vučiće.[12] Na druhém místě skončil Saša Janković s 16,26 % hlasů a satirik Luka Maksimović s 9,04 % hlasů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek na portálu danas.rs (srbsky)
  2. Článek na portálu n1info.com (srbsky). rs.n1info.com [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-14. 
  3. Článek na portálu insajder.net (srbsky)
  4. Článek na portálu Aktualne.cz
  5. Článek na portálu N1info.com (srbsky). rs.n1info.com [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-12. 
  6. Článek na portálu blic.rs (srbsky)
  7. [ Článek na portálu n1info.com (srbsky). rs.n1info.com [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-16.  Článek na portálu n1info.com (srbsky)]
  8. Článek na portálu espreso.rs (srbsky)
  9. Článek na portálu b92.net (srbsky)
  10. Článek na portálu n1info.com (srbsky). rs.n1info.com [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-10. 
  11. Článek na portálu rts.rs (srbsky)
  12. Článek na portálu srbijadanas.com (srbsky)