Preibischova tkalcovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Preibischova tkalcovna
Základní údaje
Datum založení1864
Souřadnice sídla
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Preibischova tkalcovna je bývalý průmyslový podnik v Dětřichově, obci na severu České republiky ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje. V této obci stála tkalcovská dílna rodiny Klingerových, kterou roku 1864 získal továrník Carl August Preibisch pocházející z tehdy saského města Reichenau (dnes BogatyniaPolsku). O třináct let později, v roce 1877, provedl její mechanizaci a současně dílnu předal svým dvěma synům Carlu Oskarovi a Dr. Reinhardovi Preibischovým. Ti v obci postupně vystavěli textilní továrnu, která v roce 1910 zaměstnávala na 700 zaměstnanců.[1] Textilka pro rakousko-uherskou armádu vyráběla pytle na písek, prádlo, štruksové i papírové látky a materiál na stany. Během první světové války ovšem poptávka po výrobcích poklesla, takže firma v té době zaměstnávala pouze třicet zaměstnanců. Po válce ovšem továrna byla (ještě v roce 1922) zavřená a k rozeběhnutí výroby jí pomohla až konjunktura druhé poloviny dvacátých let 20. století.[2]

Jednotlivé budovy továrny jsou postaveny v jednotném stylu vyznačujícím se fasádami z režného zdiva doplněné jemným plastickým dekorem. Postupně takto vyrostly barevna a apretura s vlastním parním pohonem (1880), dále šedová tkalcovna (1886) a severně od ní podniková elektrárna (1899), která je jedinou dětřichovskou dodnes dochovanou stavbou s továrním komínem. Majitelé továrny nechali postupně v letech 1882, 1891 a 1896 postavit tři velké bytové domy (čp. 276, 283 a 285), v nichž bydleli vedoucí zaměstnanci závodu. Roku 1886 navíc v obci vznikla zaopatřovací pokladna.[1] Od 25. srpna 1900 vedla Dětřichovem úzkorozchodná železniční trať spojující FrýdlantHeřmanicemi a dále ve stejném rozchodu pokračující až do německé Žitavy.[p 1][4] Na trati byla ve zdejší úvraťové stanici vybudována vlečka, po níž jezdila elektrická lokomotiva. Poblíž stanice také roku 1902 vyrostlo velké skladiště.[1]

Výroba v textilce vlivem hospodářské krize skončila roku 1935 a po druhé světové válce připadl její areál národnímu podniku Nisan a poté Seba.[1] Během první poloviny 50. let 20. století sloužily místnímu hospodářskému družstvu pro uskladnění obilí a výkrmu hovězího dobytka. Následně od roku 1957 objekty patřily Kovozávodům Frýdlant, které zde vyráběly meliorační stroje a zařízení značky Presto. Dne 5. ledna 1963 vyhořel závod podniku Totex v blízkém Frýdlantě a část jeho výroby spolu s ředitelstvím firmy se přestěhovala právě do dětřichovské textilky. Zde zůstaly natrvalo a naopak z frýdlantské továrny se po její obnově stal pobočný závod Dětřichova. Během osmdesátých let 20. století se továrnách (tehdy již jako závod 03 Elitexu) vyráběly stroje pro textilní provozy (například soukací a snovací stroje či zařízení na sušení potištěných látek nebo zpracování lnu a podobně). Výrobky závodu se vyvážely do zahraničí (například do Východního bloku, do Mexika, do Jižní Ameriky, na Střední východ, ale i do dalších oblastí). Roku 1993 oba závody (jak dětřichovský, tak frýdlantský) přímou koupí zprivatizovala firma Frýdlantská strojírna Rasl a syn. Během jejího vlastnictví došlo k útlumu výroby a následně byly uvolněné prostory dětřichovského závodu pronajaty firmě Thermoplast, která se zabývá zpracováním plastů pro automobilový průmysl a zaměstnávající 130 až 150 zaměstnanců.[2] Areál Thrmoplastu skončil roku 2012 v dražbě, v níž ho získala textilní firma W. Wülfing CZ zabývající se výrobou ložního a stolního prádla. Po rekonstrukci objektu zde také plánovala zřídit podnikovou prodejnu.[5] Tři bytové domy přešly do majetku obce,[2] která je zrekonstruovala.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Provoz na trati skončil 13. ledna 1976.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje: technické stavby a průmyslová architektura. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 978-80-01-03798-0. Heslo C. A. Preibisch, mechanická tkalcovna a úpravna, s. 92. 
  2. a b c KARPAŠOVÁ, Mária; KARPAŠ, Roman. Dětřichov. In: ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. S. 203.
  3. JELEN, Miroslav. Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Dokořán, 2009. 160 s. ISBN 978-80-7363-129-1. Kapitola Frýdlant – Heřmanice – státní hranice, s. 69. 
  4. ČADA, Luděk; JUST, Karel; KUNT, Miroslav; SEDLÁČEK, Radek. Úzkorozchodná místní dráha Frýdlant v Čechách – Heřmanice. 1. vyd. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury Ing. L. Čada, 2000. 128 s. ISBN 80-902706-2-X. S. 13. 
  5. PETRÁŠKOVÁ, Martina. V Dětřichově najde novou práci až 30 lidí. Deník [online]. 2013-06-21 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online.