Poslední mohykán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o české filmové komedii. Další významy jsou uvedeny na stránce Poslední Mohykán (rozcestník).
Poslední mohykán
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka89 min
Žánrkomedie
NámětF. X. Svoboda
ScénářJaroslav Mottl
Josef Hlaváč
RežieVladimír Slavínský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJaroslav Marvan
Meda Valentová
Soňa Červená
Dagmar Frýbortová
Jaroslav Mareš
Eman Fiala
František Hanus
Rudolf Hrušínský
Karel Effa
Václav Trégl
ProdukceČeskoslovenský státní film
HudbaMiloš Smatek
KameraJosef Střecha
Výroba a distribuce
Premiéra5. 9. 1947
Poslední mohykán na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední mohykán je česká filmová komedie z roku 1947 natočená režisérem Vladimírem Slavínským. Předlohou byla divadelní hra Poslední muž od F. X. Svobody.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Marvan starožitník Bořivoj Kohout / jeho bratr - lesník Jaroslav Kohout
Meda Valentová manželka
Soňa Červená dcera Ph.Dr. Helena Kohoutová
Dagmar Frýbortová dcera Zdeňka Kohoutová, absolventka Umprum
Jaroslav Mareš syn Ing.C. Jaroslav Kohout
Eman Fiala zřízenec pana Kohouta Tonda
František Hanus Ing.arch. Karel Bečvář
Václav Trégl zaměstnanec cirkusu
Alena Kreuzmannová přítelkyně Jaroslava Kohouta - oktavánka Tonča Vacková
Otakar Motyčka ošetřovatel Petr

Dále hrají[editovat | editovat zdroj]

E. Laušmanová, A. Pospíšilová, V. Petrová, O. Příhodová, B. Slavíčková, A. Jirsa, F. Mlejnek, R. Pronc, J. Seník, O. Slaný, F. Stach, J. Špejbl, J. Vondrovič, B. Vrbský, E. Zámiš, K. Zavřel

Děj[editovat | editovat zdroj]

Zámožný obchodník se starožitnostmi Kohout si velmi zakládá na disciplíně a tyranizuje tím celou rodinu. Teprve nedobrovolný pobyt v psychiatrické léčebně ho přivede k rozumu.

Starožitník Kohout není zlý, doma však chce být neomezeným pánem. Nevidí proto přání své ženy, ani že si dcera Helena našla ženicha, druhá dcera se zamilovala a syn je vášnivý plavec. Chtěl by řídit jejich život podle svých staromódních představ. Zdenčin nápadník, inženýr Bečvář, však léčkou pronikne do Kohoutovy přízně, když tvrdí, že chce o jeho výchovných metodách napsat knihu. Starožitník mu dokonce sám nabídne Zdenčinu ruku. Do děje navíc vstupuje Kohoutův bratr lesník, který přijíždí na návštěvu, právě když se starožitník ocitá vlastní vinou nejprve v cirkusové manéži, a poté na psychiatrii. S jeho pomocí Bečvář dokončí svůj plán, když navrhne, aby si bratři vyměnili role, a starožitník tak mohl vidět, jak to doma chodí, když není doma. A tak rodina považuje otce za milého strýčka a stěžuje si mu na jeho chování.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]