Pojmy numismatiky

Článek obsahuje základní pojmy užívané v numismatice.

A

• averz - lícová, přední strana mincí a medailí

B

• bankovka - cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou
• bém/Böhm - obecné označení pro české mince; z německého Böhm
• bimetalová mince - mince složená ze dvou kovů
• brakteát - stříbrná jednostranná mince ražená z velmi tenkého střížku; na našem území zavedeny ve 13. století Přemyslem Otakarem I.; z latinského bractea

C

• cínový mor - samovolný fyzikální proces, při kterém se kovový cín mění na práškovou šedou formu (tzv. rekrystalizace)

Č

• červoněc - označení pro zlaté mince, které se používalo od 18. století v Rusku, především pro nizozemské, které zde v hojné míře obíhaly

D

• denár/dinár- měnová jednotka objevující se od 10. do 13. století; zpočátku o hmotnosti více než 1 g a téměř z čistého stříbra, později obsah stříbra rapidně klesal; historicky obecně stříbrný peníz, který vznikl v počátcích římského mincovnictví
• dlouhá mince - v úzkém slova smyslu označení ražeb emitovaných z českých a moravských mincoven za doby vlády tzv. konsorcia Hanse de Witte v letech přibližně 1621 až 1623; v obecném pak prostě mince s velmi nízkým nebo nulovým zrnem.
• duhovka - lidový název pro zlaté keltské mince – statéry. Raženy byly patrně v období od 3. do 1. století př. n. l. a nacházejí se v celé oblasti někdejší laténské kultury, od střední Francie přes Porýní, Bavorsko, Rakousko až do Uher (dnešní Maďarsko).
• dukát - zlatá obchodní mince původně pocházející z Benátek. Název vznikl ze zkráceného slova Ducat(us), znamenajícího vévodství. Rozšířil se po celé Evropě jako nejtypičtější zlatá mince s váhou 3,49 gramu ryzosti 0,9866.

E

• elektron - slitina ze zlata a stříbra, která se přirozeně vyskytuje, přibližný poměr je 4:1 se stopovým množství mědi
• emitent - vydavatel mince (bankovky či jiného finančního instrumentu apod.)
• exonumismatika - sbírání numismatických podivností a kuriozit, ale i např. vážně míněné sbírání odražků, chyboražeb apod.

F

• faleristika - věda o řádech a vyznamenáních
• falzum - padělek či imitace vydávající se za originál
• florén - zlatá mince, která byla poprvé ražena roku 1252 ve Florencii s hmotností 3,57 g
• flútky - drobné mince z husitské doby, ražené v Praze a Táboře, při nedostatku drahého kovu údajně z roztavených měděných kotlů a pánví

G

• groš - název různých mincí, velmi rozšířených ve střední a východní Evropě, na Balkáně a ve východním Středomoří ve středověku a v raném novověku, z latinského denarius grossus, neboli tlustý denár

H

• hyperpyron - mince využívaná v Byzantské říši v období vrcholného středověku. Měnu zavedl císař Alexios I. Komnenos (1081 až 1118), aby tak nahradil v té době již znehodnocenou měnu solidus

CH

• chyboražba - neúmyslně nedokonalý otisk razidla (chybějící údaj, například letopočet, vystředění, použití špatného střížku apod.)

I

• investiční mince - mince z drahého kovu, která je kupována jako uchovatel hodnoty

J

• jakost mince - váhové zastoupení drahých kovů

K

• klipa - mince ražená na čtvercový střížek; vznik v 16. až 17. století ve Švédsku a Dánsku; v témže období v severoněmeckých oblastech byly klipy užívány jako nouzová platidla, v česku známá také pod názvem hranáč
• kontramarky - malé značky dodatečně vyražené do mince, obvykle pro označení platnosti (na daném území), změny nominální hodnoty, označení jakosti apod.
• konvolut - soubor mincí (bankovek apod.)
• kovy – historicky hlavní materiál k produkci mincí
• kurantní mince – plnohodnotná mince (její skutečná hodnota odpovídá nominálu – např. zlatá mince), nyní v podstatě neexistuje

M

• medaile - drobná či menší plastika, vydávána obvykle v rámci výročí, ocenění, historických událostí apod
• mince - kus kovu daného tvaru a obrazu, zhotovený z rozkazu a za spolupůsobení státu, kterým se platilo nebo platí
• mincmistr - od středověku do roku 1783 nejvyšší úředník, který společně s ostatními pracovníky (úředními kontrolory, slévači kovů, řezáči mincovních kolků, mincíři a pregéři) spravoval mincovnu.
• mincovní značky – značky mincoven, které mince razily
• mincovní jednotka – měrná jednotka mincovní hodnoty, odvozená od jednotky váhové, např. Václav II. zavedl r. 1300 jako váhovou jednotku stříbra tzv. pražskou hřivnu, z níž se razilo 64 grošů (tomuto počtu se říká mincovní číslo),
• mincovna – místo, kde se razí/vyrábí mince

N

• neplnohodnotná mince (tzv. peněžní znak) - nominální hodnota neodpovídá její skutečné hodnotě: historicky nikláky, a nyní (od 18. stol.) bankovky
• nominální hodnota - hodnota mince udaná v platné měně v době emise
• notafilie - věda zabývající se papírovými platidly
• nouzová mince - mince emitovaná na určitém území v určité době jako nouzové platidlo, obvykle bez obsahu drahých kovů
• novoražba - opětovná ražba dané mince nebo medaile z původního návrhu (model, razidlo apod.), novoražbou se může rozumět i ražba z nově vytvořeného modelu a razidla
• numismaty - předměty numismatického zájmu

O

• odražek - otisk mincovního razidla, obvykle ve významu zkušební ražby do jiného než mincovního kovu, odražek má pak nominální hodnotu, ale nejde o platnou minci

P

• pamětní mince - mince vydávána při určité historické události nebo výročí historické události

• patina - přirozeně či uměle zoxidovaný povrch mince

• pentagonal - mince o pěti hranách

• plátovaná mince - mince vyrobená plátováním jednoho kovu na druhý
• prvoražba - první ražba mince dle daného návrhu
• punc - značení garantující jakost drahých kovů. Punc vyráží na výrobek nezávislá instituce, v Česku je to Puncovní úřad.

R

• renovatio monetae – obnova mince, výměna (nekvalitní starší za lepší novější: groše za brakteáty apod.), dnes by se dala označit jako měnová reforma
• revers - rubová, zadní strana mincí a medailí
• ryzost - procentuální nebo hmotností obsah drahého kovu

S

• státovky - papírové peníze emitované panovníkem nebo vládou s nuceným kursem. K emisi státovek docházelo obvykle při nedostatku mincí z ušlechtilých kovů a zvýšených výdajích státního rozpočtu (nejčastěji v období válek).
• střížek - plíšek kovu (obvykle kruhového tvaru) předpřipravený pro ražbu mince za použití mincovního razidla

Š

• ševcovský tolar - posměšný výraz, který se dobově uchytil pro rakouský měděný 3 krejcar z 19. století, protože měl podobnou velikost jako tolar, avšak mnohem menší hodnotu)
• široký tolar - název pro tolar, jenž má širší průměr, než bylo obvyklé; často se jednalo o násobky tolaru (např. dvoutolar a více)

T

• tetragonal - čtyřhranná mince
• tezaurace - stahování mincí/peněz z oběhu za účelem jejich držení
• token - anglické označení drobné, soukromě vydávané mince ražené z obecných kovů, někdy též označované jako známky; účelem tokenu bylo zaplnit mezeru při nedostatku vládních mincí nízkých nominálů; případně byly účelově vázané (např. pouze u daného obchodníka); byly využívány také jako nouzové mince

• tolar – velká stříbrná mince, zavedená na přelomu 15. a 16. století, kdy byla pociťována potřeba vyššího nominálu než dosavadní groš, obsahem stříbra se měla rovnat zlatým penězům, název pochází z německého Thaler

• trigonál - mince s trojúhelníkovým střížkem

U

• ušlechtilé kovy - zlato, platina, stříbro

Odkazy

Reference

Portály: Historie