Přeskočit na obsah

Pogrom v Pobedimi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pogrom v Pobedimi
Historické obdobíPrvní republika
Cílprojev národnostní a rasové nesnášenlivosti
Mrtví lidé5 Romů
Zranění lidéněkolik desítek
Datum1. na 2. října 1928
Místoosada u Pobedimi, západní Slovensko
Pachatelslovenští obyvatelé Pobedimi
Potrestání pachatelesoudní proces v Trenčíně v únoru až květnu 1939:
6 odsouzených
tresty v rozmezí tří měsíců až dvou let vězení

Pogrom v Pobedimi byl rozsáhlý protiromský pogrom, který se udál v noci z 1. na 2. října 1928 v romské osadě v blízkosti západoslovenské obce Pobedim nedaleko Nového Mesta nad Váhom. Organizovaný útok několika desítek útočníků, etnických Slováků, si vyžádal životy pěti obyvatel osady, včetně šestiletého dítětě, a několik desítek zraněných. V následném soudním procesu bylo odsouzeno několik osob s tresty v rozmezí tří měsíců až 2 let vězení.

Jednalo se tak o nejhorší protiromský pogrom, potažmo incident mezinárodnostní nesnášenlivosti, který se v meziválečném Československu udál.

Okolnosti[editovat | editovat zdroj]

Pobedimskému pogromu předcházelo několik lokálních událostí, stal se však na pozadí rozšířené nesnášenlivosti vůči Romům v Československu, stejně jako v řadě dalších evropských zemích s hlubokými a letitými kořeny. Romské komunity, po staletí žijící kočovným způsobem života, se na základě jazykových a kulturních rozdílů nezapojovaly do majoritních společností, což mj. zavdalo ke vzniku xenofobních předsudků a nesnášenlivosti.[1] Nevstřícnou politiku k této komunitě podnikaly, ať už přímo, či nepřímo, také československé státní úřady.[2]

Ve 20. letech 20. století se existencí tamní romské osady celkem čtyřikrát zabývalo obecní zastupitelstvo Pobedimi. V září 1928 pak došlo k incidentu, kdy tamní sedlák postřelil dvě Romky, které v noci přecházely přes jeho pole, na základě podezření, že na pole přišly krást. Dne 30. září pak v obci neznámý pachatel zapálil několik stohů slámy, přičemž, dle pozdějších výpovědí vyslýchaných, se hašení nezúčastnil žádný z obyvatel romské osady.[2] Československé četnictvo, které případ vyšetřovalo, pak zadrželo manžela jedné z postřelených Romek, který měl po jejím zranění přísahat pobedimským sedlákům pomstu.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Násilí pak plně vyeskalovalo v noci z 1. na 2. října 1928. V obci se konala taneční zábava,[3] trvající až do brzkých ranních hodin. Ještě během jejího trvání vtrhla snad až stovka improvizovaně ozbrojených pobedimských vesničanů do romské osady, kde následně rozpoutala násilí a rabování. Značná část lidí zde již spala. Celkem o život přišlo pět lidí, desítky lidí pak byly zraněny.[2]

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

V rámci zahájeného vyšetřování byla vyslechnuta asi stovka obyvatel obce, stejně jako přeživších obětí útoku. Zatčeno a předběžně vyšetřováno bylo celkem 21 podezřelých. Z výpovědí Romů bylo možné identifikovat jen velmi málo konkrétních pachatelů, neboť ti útočili v noční tmě, vícero postižených pak vypovědělo, že v davu zaslechlo též hlas samotného starosty obce.[2] Naopak výpovědi obyvatel Pobedimi byly často identicky bezpředmětné a řada vyslýchaných si ve svých výpovědích poskytovala alibi, které pak dosvědčili též jejich rodinní příslušníci. Byly též zaznamenány protichůdné výpovědi, všichni jednotlivci identifikovaní napadenými Romy svou vinu a účast na násilí rovněž popřeli. Okolo 20. října muselo být rozpuštěno pobedimské okresní zastupitelstvo, neboť se většina jeho členů nacházela ve vyšetřovací vazbě.

Případ byl v únoru a březnu 1929 projednáván u krajského porotního soudu v Trenčíně ve dvou samostatných trestních řízeních s celkem šesti obviněnými. Jako obhájce postižených vystupoval jistý právník z Bratislavy, sympatizující s nacionalistickou a protofašistickou Hlinkovou lidovou stranou,[2] který obhajobu postavil na ospravedlňování násilí na základě dlouhodobých bezpečnostních problémů pobedimských občanů se zdejšími Romy. Závěrečný rozsudek z května 1929 pak obviněným vyměřil tresty v rozmezí tří měsíců až dvou let vězení. Ačkoliv při incidentu došlo k pěti vraždám a těžkým ublížením na zdraví, nepodařilo se přímé pachatele průkazně označit. Obhajobou byla mj. vznesena žádost o milost prezidentu republiky T. G. Masarykovi, byla však zamítnuta.[2]

Dobový tisk (mj. také největší deník Národní listy) o události a následném soudím procesu opakovaně informoval.

Protiromské nálady na Slovensku pak nejvíce vyeskalovaly v období fašistického Slovenského státu v letech 1939 až 1945, kdy se, na pozadí druhé světové války, staly tisíce slovenských Romů obětí holokaustu.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Slovenské národní divadlo nastudovalo roku 2023 dramatický text kolektivu autorů s názvem Budete mať luft!, která události v Pobedimi kriticky reflektuje,[4] v hlavních rolích např. s Richardem Stankem. Soubor inscenaci představil také v květnu 2024 v rámci 26. ročníku mezinárodního festivalu Khamoro v divadle X10 v Praze.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hovorili o nich ako o pliage. Od pogromu na Rómov v Pobedime uplynulo 95 rokov [online]. 2023-10-01 [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b c d e f Pogrom v Pobedimi. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  3. Pobedim 1928: tradice a demokracie s krvavou stopou [online]. 2015-10-05 [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  4. Budete mať luft!. snd.sk [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  5. TOKÁROVÁ, Viola. VIDEO: Tragický pogrom na Romy v Pobedimi v inscenaci Slovenského národního divadla otřásl diváky festivalu Khamoro. romea.cz [online]. 2024-05-29 [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bulletin Muzea romské kultury. Brno: Muzeum romské kultury o.p.s., 2018, 2018(26), s. 103. ISSN 1212-0707. Dostupné online
  • Národní listy. Praha: Julius Grégr, 24.10.1928, 68(245, večerní vydání), s. 2. ISSN 1214-1240. Dostupné online
  • Národní listy. Praha: Julius Grégr, 30.11.1928, 68(332), s. 4. ISSN 1214-1240. Dostupné online
  • Večer: lidový deník. Praha: Roln. tiskárna, 07.05.1929, 16(106), s. 2. Dostupné online