Požární sport

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Montování hadic k čerpadlu je začátek závodu
Závěrečné sestřelení terče proudem vody

Požární sport, občas také hasičský sport, je oblast sportu, která úzce souvisí s hasičskými jednotkami, zvláště pak se sbory dobrovolných hasičů, nicméně je součástí speciální tělesné přípravy příslušníků hasičských záchranných sborů krajů a zaměstnanců hasičských záchranných sborů podniků. Každoročním vyvrcholením je mistrovství ČR v požárním sportu družstev HZS ČR a mistrovství ČR družstev SDH obcí, kde právo účasti soutěžící získávají v postupových kolech a do mistrovství se kvalifikují nejlepší družstva i jednotlivci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První větší poznatky o požárním sportu přivezl do naší republiky bývalý náčelník Hlavní správy požární ochrany ČR Ing. Pavel Stoklásek v roce 1967 ze své cesty do bývalého Sovětského svazu, kde tento sport hasiči prováděli již od roku 1937 a stal se u nás jedním ze zakladatelů a velkých propagátorů sportu, jehož cílem je zvyšování obratnosti, rychlosti a fyzické zdatnosti hasičů.

Hasiči z České republiky se poprvé zúčastnili mezinárodní soutěže v požárním sportu v roce 1968 v Leningradě. Reprezentovali nás narychlo secvičení hasiči z Prahy a v tomto prvém mezinárodním klání získali stříbrnou medaili v disciplíně požární útok. V roce 1969 v Rumunsku a v roce 1970 v Polsku nás reprezentovali brněnští hasiči, kteří již absolvovali kvalitnější přípravu na tyto mezinárodní soutěže. Výsledkem bylo 2 x 1. místo v požárním útoku, bronz v celkovém hodnocení družstev a 4. místo ve štafetě na 4 x 100 m.

V roce 1970 bylo vrcholnými orgány požární ochrany ČSR a SSR rozhodnuto zavést požární sport do výkonu služby všech profesionálních hasičů v bývalé ČSSR a požární sport se stal součástí jejich odborné a fyzické přípravy.

První celostátní soutěž v požárním sport byla uspořádána v roce 1970 v Ostravě. Tam se ještě projevila nedostatečná zkušenost s pořádáním takovéto soutěže. Chyběl kvalifikovaný sbor rozhodčích, jednotný výkladu pravidel požárního sportu, a rovněž některé "narychlo" zhotovené překážky mnohdy nesplňovaly dané technické požadavky. Další mistrovství ČSSR, kde již byla většina chyb a nedostatků odstraněna, proběhlo v roce 1971 v Trenčíně, druhé pak v roce 1972 ve Frýdku-Místku. Tím bylo započato s pravidelným každoročním konáním mistrovství ČSSR profesionálních hasičů a jeho pravidelným střídáním na Slovensku a v Česku. Každému mistrovství ČSSR předcházely národní soutěže, ze kterých se nominovalo prvních šest družstev na celostátní soutěž. V tomto období začala systematická práce v této oblasti tělesné přípravy hasičů, což se projevilo i na sportovních výkonech závodníků nejen na domácí aréně, ale i na mezinárodním kolbišti. Mezi vrcholné období výkonnosti našich závodníků lze zařadit období druhé poloviny 80. let. V té době byl například registrován národní rekord v disciplíně 100 m s překážkami, kterého dosáhl v roce 1989 na mezinárodní soutěži CTIF ve Varšavě Ivan Trojan z Třebíče, časem 16:31s.

Disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Disciplíny požárního sportu jsou:

  • výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže s hákovým žebříkem
  • požární útok
  • běh na 100 m s překážkami
  • štafeta 4 × 100 m s překážkami
  • dvojboj (dorost jednotlivci)
  • štafeta dvojic

Kategorie[editovat | editovat zdroj]

Soutěží se v kategoriích rozdělených podle věku účastníků. V přípravce závodí nejmladší děti od tří do šesti let. Dále pak mladší žáci (6–11 let), starší žáci (11–15 let). Dále se pak kategorie rozdělují na dorost, které se dále dělí na družstva, kde jsou děti od 14 do 18 let, a na jednotlivce, které se dělí na mladší (13–14), střední (15–16) a starší (17–18). Dále pak na ženy a muže od 18 let.

Soutěže[editovat | editovat zdroj]

Soutěží se účastní jak členové dobrovolných hasičských sborů, tak profesionální hasiči. Oficiální pravidla hasičského sportu vydává generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.

Jsou pořádány různé místní pohárové soutěže (v rámci okresů), které jsou často součástí oblastní hasičské ligy. Prestižní soutěží je tzv. Extraliga; dále existují například Slovensko-moravská hasičská liga, Zlínská liga, Jihovalašská liga nočních soutěží a postupová kola od úrovně okrsků, přes okresní a krajská kola až po mistrovství republiky. Na mezinárodní úrovni se pak pořádají mistrovství Evropy, olympiády a mistrovství světa.

Připravené čerpadlo

Podrobný popis disciplín[editovat | editovat zdroj]

Dvojboj

Tato disciplína je určena pouze pro kategorii dorost – jednotlivci. Daný závodník běží sto metrů, během nichž musí proskočit oknem a přenést přenosný hasicí přístroj.

Branný závod

Tato disciplína je součástí postupové soutěže pro děti (mladší/starší) a dorost. Na trať se vydávají 5členné týmy nebo v případě dorostu i jednotlivci. Délka trati je ovlivněna kategorií a pořadatelem (Okres, republiku i kraj vždy pořádá jedno SDH v daném okrese/kraji/republice a záleží tak na jeho podmínkách). Kontroly

  • Střelba vzduchovkou, kdy má každý závodník 3 náboje na 3 špalíčky, mladším s nabíjením mohou pomoci rozhodčí disciplíny.
  • Zdravověda (dětské kategorie, obvazují šátkem ruku a koleno, následně "postiženého" vedou/nesou kolem kuželu, dorost se musí naučit pro každý rok jiná zranění)
  • Topografie (značky dětí a dorostu se liší, mladší kategorie má stejné značky jako starší, která k nim má nějaké navíc)
  • Značky požární ochrany (přiřazení značky k nástroji)
  • Orientace mapy (mladší musí položit buzolu do správného rohu mapy a seřídit ji, starší k tomu navíc určují azimut, dorost běží kus trati dle azimutu)
  • Hašení (členové družstva se musí naučit názvy hasicích přístrojů a co se jimi hasí a nehasí, v případě dorostu je seznam obsáhlejší)
  • Uzle (týká se pouze dětské kategorie - lodní uzel, úvaz na proudnici, zkracovačka, plochá spojka, tesařský uzel)
  • Testy PO (týká se pouze dorostu – v některých okresech součást branného závodu konaného na podzim jinde součást jarního kola.)

Na jednotlivých kontrolách, si kromě zdravovědy, každý člen týmu tahá jednu otázku/uzel/značku. Za každou špatnou odpověď (špatně provedený úkol, neshozené špalíčky) se k času na trati přidávají trestné minuty.

Požární útok[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenější disciplínou požárního sportu je požární útok. Spočívá v tom že za pomocí 2 savic, sacího koše, čerpadla (stříkačka PS12), hadic (2xB 4xC - u žen, muži - 3xB, 4xC), proudnic a rozdělovače musí družstvo utvořit dva útočné proudy a dopravit vodu do dvou terčíků vzdálených obvykle 60 metrů (záleží na kategorii, v které družstvo závodí) od „základny“. Po nastříkání 10 litrů vody (okolo 25 s) nebo po shození signalizačního zařízení (pod 20 s) se zastaví časomíra a je určen čas disciplíny.

Běh na 100 metrů překážek[editovat | editovat zdroj]

Délka dráhy (start–cíl) činí 100 m, šířka dráhy je 2,5 m. Ve vzdálenosti 23 m od startu je umístěna uprostřed dráhy překážka o šířce a výšce 2 m (dorost mladší a střední 1,7 m). Za touto překážkou si závodník umístí dvě hadice C-52 mm, 20 m dlouhou. Deset metrů za hadicemi začíná náběhový můstek kladiny délky 2 m a šířky 25 cm. Stejných rozměrů je i seběhový můstek. Vlastní kladina je dlouhá 8 m, široká 18 cm a vysoká 1,2 m (mladší a starší dorost 0,8 m). Ve vzdálenosti 25 m před cílem je vyznačeno území pro umístění rozdělovače.

Soutěžící zaujme postavení na startu, po odstartování překoná překážku, uchopí hadice a rozvine je před, na, nebo za kladinou, přeběhne kladinu, seskočí z kladiny za ohraničující čáru do vlastní dráhy, spojí hadice, jednou půlspojkou je napojí na rozdělovač. Připojí proudnici a proběhne cílem. Proudnici odpojí až na pokyn cílového rozhodčího. Ženy a dorostenky místo překážky překonají nízkou bariéru (4 cm tlustá, výška 70 cm, šířka 1,8 až 2 metry) a menší kladinu (šířka 18 cm, délka 8 m, výška 0,8 m) než dorostenci a muži.

Hadice mají jiné půlspojky než na 60 m, jsou to takzvané rotky. Hadice i proudnice mají danou váhu a délku. Proudnice má být těžká 0,5 kg a a dlouhá minimálně 25 cm, hadice má být 2,5 kg těžká. Každý má dva pokusy a zapisuje se ten nejlepší.

Štafeta 4 × 100 metrů s překážkami[editovat | editovat zdroj]

Délka dráhy je 400 metrů, přičemž šířka dráhy je 2,5 metru. Jako štafetový kolík slouží proudnice.

Muži mají po 30 metrech od startovní čáry postaven domeček, který soutěžící překoná pomocí žebříku se kterým vybíhá. Po té běží 70 metrů do předávky štafety, kde následující člen družstva běží 50 metrů a překoná bariéru o výšce 2 metry, po té pokračuje 50 metrů do další předávky, kde štafetu předá členovi, který sebere dvě štafetové hadice, a překoná s nimi kladinu vzdálenou 25 metrů od předávky, po seběhu z kladiny hadice rozhodí, půlspojky zapojí do sebe, další spojku umístí na připravený rozdělovač a připojí poslední koncovku na proudnici, po té běží 30 metrů, v odpojovacím území jí odpojí a předá ji poslednímu členovi. Zde člen družstva po 20 metrech od předávky uchopí přenosný hasicí přístroj a nese ho po trati 30 metrů a po té ho odloží na podložku, po té běží 50 metrů do cíle a čas se zastavuje.

Ženy musí na prvním úseku proskočit oknem. Další členka překonává po uběhnutí 50 m nízkou bariéru (4 cm tlustá, výška 70 cm, šířka 1,8 až 2 metry). Třetí a čtvrtý úsek je stejný jako u mužů, ženy ale mají nižší kladinu.

Výstup do 4. podlaží cvičné věže[editovat | editovat zdroj]

Je to zřejmě divácky nejatraktivnější disciplína požárního sportu. Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže je velmi náročná disciplína, spojující v sobě výbušnou sílu rukou s koordinací nohou. Proto v ní mohou soutěžit jen profesionální hasiči. Závodník musí vyšplhat téměř až do 11 metrů.

Konstrukce čtyřpodlažní cvičné věže je tvořena kovovými profily obloženými z přední strany prkny, ve kterých jsou ve druhém, třetím a čtvrtém podlaží umístěna okna. Parapet okna druhého podlaží je ve výšce 4,25 m a vzdálenosti mezi parapety druhého, třetího a čtvrtého podlaží jsou 3,3 m. Podlaží čtvrtého patra je tak ve výšce 10, 85 m. Při plnění disciplíny se pod věží umisťuje z bezpečnostních důvodů zajišťovací poduška. Hmotnost hákového žebříku musí být nejméně 8,5 kg.

Soutěžící s jednohákovým žebříkem v ruce startuje ze vzdálenosti 32,25 m od cvičné věže. Držený žebřík může startovní čáru přesahovat podle potřeby závodníka. Ruce soutěžícího mohou přesahovat přes startovní čáru pokud se dotýkají jen žebříku. Start může být nízký nebo vysoký, při vysokém startu se žebřík musí dotýkat země. Po odstartování doběhne se žebříkem k věži, zavěsí jej na parapetní desku okna druhého podlaží cvičné věže, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí žebřík do třetího podlaží, vystoupí po něm, vysedne na parapetní desku, převěsí žebřík do čtvrtého podlaží a vystoupí po něm. Pokus je ukončen při doteku soutěžícího oběma nohama podlahy ve čtvrtém podlaží cvičné věže. 

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]