Ploník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ploník

Polytrichum commune
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: mechorosty (Bryophyta)
Třída: mechy (Bryopsida)
Řád: ploníkotvaré (Polytrichales)
Čeleď: ploníkovité (Polytrichaceae)
Rod: ploník (Polytrichum)

Ploník (Polytrichum) je rod mechů z čeledi ploníkovité (Polytrichaceae). Patří mezi nejdokonalejší a nejznámější rody mechů. V ČR se vyskytuje deset druhů ploníků (jedenáctý je regionálně vyhynulý), čtyři jsou poměrně běžné (ploník chluponosý, jalovcový, obecný, ztenčený)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stavba listu pod mikroskopem, Polytrichum commune

Lodyhy jsou až 50 cm dlouhé, vytváří kompaktní velké trsy. Ploníky jsou jednoduché i stromečkově větvené s podzemním, vlášenitým rhizomem (příchytná vlákna mechorostů) a s poměrně složitou anatomickou stavbou lodyžky (kauloidu), lístků (fyloidů) i štětu. Lodyžka má značnou diferenciaci tkání. Středem lodyžky se táhne pruh vodivého pletiva, který je tvořený specializovanými buňkami protáhlého tvaru. Tyto buňky vodivých pletiv napomáhají vedení vody a produktů fotosyntézy. Nazývají se hydroidy a leptoidy.

Lístky (fyloidy) jsou tmavozelené, cca 12 mm dlouhé, s vícevrstevnou čepelí a náhle rozšířenou bezbarvou bází sbíhající na stonek. Lístky jsou obvykle spirálně uspořádány v 6-8 řadách. Naspodu lodyžky jsou většinou drobné, šupinovité, horní jsou postupně větší, šídlovité až kopinaté, vždy s žebrem a četnými (až 40) lištami (lamelami) na vnitřní straně listů. Na vnitřní straně lístku jsou vyvinuty četné paralelní asimilační lišty (lamely) postavené kolmo k ploše lístků. Za vlhka jsou lístky odstáté, za sucha vzpřímené.

Tobolka vyrůstá na dlouhém načervenalém štětu a je obvykle hranatá. Otevírá se víčkem. Střední sloupek tobolky (kolumela) vytváří na vrcholku membránovou strukturu, epifragmu, která může uzavírat i ústí tobolky. Spóry jsou drobné a vypadávají z tobolky otvory mezi obústními zuby (32 až 64) a epifragmou.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Téměř kosmopolitní rod, je znám ze všech kontinentů kromě Antarktidy. Chybí v některých tropických oblastech (západní Afrika, Malajsie). Vyskytuje se na vlhkých místech, především v jehličnatých lesích, na loukách, na okrajích rašelinišť, ale také na holé, písčité půdě.

Záměny[editovat | editovat zdroj]

Moss unknown.jpg

Ploník je sice velmi variabilní, ale v terénu dobře rozpoznatelný. Poměrně bezpečně ho lze odlišit podle výrazných lesklých a bezbarvých spodních částí listů, které obepínají lodyhu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Díky své snadné rozpoznatelnosti a velkému rozšíření se ve školách používá jako modelový příklad mechu.
  • Hraje důležitou roli v lesním hospodářství, zejména při zadržování vody, protože dokáže absorbovat až dvacetkrát tolik vody, kolik je jeho vlastní hmotnost.
  • Dlouhé a poměrně pevné lodyhy bývaly používány k vycpávání mezer mezi trámy u roubených staveb.
  • V zahrádkářství se často používají k tomu, aby vytvořily bohatý, hustý, zelený koberec v japonských zahradách.
  • Můžeme se s ním setkat také v květinářství - jako dekorace v suché vazbě.

Druhy ploníku[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Balabán, K.: Lesnicky významné lišejníky, mechorosty a kapraďorosty, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1960, 1. vydání; str. 76-86
  • Svrček M. A kol.: Klíč k určování bezcévných rostlin, SPN, Praha 1976, 1. vydání, str. 529 – 531
  • Novotný I., Hanušová M.: Zelená krása mechorostů aneb jak se státi bryologem, katalog k výstavě, Moravské zemské muzeum, Brno 1997, ISBN 80-7028-103-0, str. 25 - 26
  • Kučera J., Váňa J., Příroda: Seznam a červený seznam mechorostů České republiky 2005, Správa ochrany přírody, Praha 2005, ISBN 80-86064-91-3, str. 47 – 48
  • Kalina T., Váňa J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, ISBN 80-246-1036-1, str. 524 – 525

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]