Přeskočit na obsah

Pištec laločnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPištec laločnatý
alternativní popis obrázku chybí
Pištec laločnatý (litografie J. G. Keulemanse)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďEulacestomatidae
Schodde & Christidis, 2014
Rodpištec (Eulacestoma)
De Vis, 1894
Binomické jméno
Eulacestoma nigropectus
De Vis, 1894
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pištec laločnatý (Eulacestoma nigropectus) je novoguinejský pěvec, jediný zástupce čeledi Eulacestomatidae.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za popisnou autoritu pištce laločnatého je pokládán anglický přírodovědec Charles Walter De Vis, jím určené binomické jméno Eulacestoma nigropectus z roku 1894 zůstává v platnosti i dnes.[2] Pištec laločnatý představuje jediný druh rodu Eulacestoma i čeledi Eulacestomatidae,[3] formálně popsané teprve v roce 2014.[4] Historicky byl rod Eulacestoma klasifikován v rámci čeledi pištcovití (Pachycephalidae), která však před nástupem molekulární fylogenetiky představovala spíše sběrný taxon pro větší množství různých rodů pěvců z Indo-Pacifiku. Molekulárně-fylogenetické studie potvrzují, že rod Eulacestoma představuje starou, samostatnou linii korvidních zpěvných, příbuzenské vztahy však zůstávají nejisté.[5] Rozsáhlá studie z roku 2019 čeleď Eulacestomatidae sdružuje s čeleděmi Pachycephalidae, Psophodidae, Falcunculidae, Oreoicidae, Paramythiidae, Vireonidae a Oriolidae v rámci kladu Orioloidea.[6]

Pištec laločnatý dosahuje celkové tělesné velikosti 12,5–14 cm a hmotnosti 19–22 g.[7] Jde o menší druh pěvce se středně dlouhými křídly a ocasem; tělo je vejčité; hlava, podobně jako v případě pravých pištcovitých, mohutná, s krátkým a silným krkem. Zobák je po stranách neobvykle zploštěn a má zahnutou špičku.[5] Ve zbarvení se objevuje výrazný pohlavní dimorfismus. Zbarvení samců se pohybuje v okrově olivových odstínech na svrchních partiích, s černými či černohnědými křídly a černohnědým ocasem. Spodní partie jsou olivově zelené, dolní část hrdla a hruď však mají opět černé zbarvení. Horní část hrdla, čelo či tváře jsou spíše žlutavé až zlatavé. Zbarvení samic se pohybuje v okrově olivových odstínech na svrchních partiích a světle olivových odstínech na spodních partiích, se slabými bílými proužky na hrudi. Výrazným znakem samců je rovněž pár růžových laloků z obou stran zobáku, které u samic schází.[7]

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]

Pištec laločnatý žije v horských lesích ostrova Nová Guinea, typicky s hustým podrostem popínavých bambusů. Preferuje rozsah nadmořské výšky 1 950–2 850 metrů, lokálně žije i v nižších polohách. Krmí se v podrostu či středních patrech, někdy se pištci sdružují do mezidruhových krmných hejn. Potravu tvoří hmyz, který tito ptáci loví především na povrchu větví, svým zploštělým zobákem však mohou po bezobratlých pátrat i pod kůrou či v mechu. Ozývají se dlouhým vysokým zvonivým pískáním. O návycích tohoto druhu je však obecně známo pouze mizivé množství informací. Hnízdit pravděpodobně může během celého roku, předpokládá se monogamie a péče ze strany obou členů párů, s jedním záznamem inkubujícího samce.[5][7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 považuje pištce laločnatého za málo dotčený druh. IUCN předpokládá stabilní populační trend, byť celková velikost populace nebyla kvantifikována.[8]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Eulacestoma nigropectus (pištec laločnatý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  3. Whiteheads, sittellas, Ploughbill, Australo-Papuan bellbirds, Shriketit, whistlers – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  4. SCHODDE, Richard; CHRISTIDIS, Les. Relicts from Tertiary Australasia: undescribed families and subfamilies of songbirds (Passeriformes) and their zoogeographic signal. Zootaxa. 2014-04-14, roč. 3786, čís. 5, s. 501. Dostupné online [cit. 2024-02-28]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.3786.5.1. 
  5. a b c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 342. (anglicky) 
  6. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-02-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. (anglicky) 
  7. a b c DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Picathartes to Tits and Chickadees. Barcelona: Lynx Editions, 2007. (Handbook of the Birds of the World; sv. 12). ISBN 84-96553-42-6. S. 409. (anglicky) 
  8. BirdLife International. Eulacestoma nigropectus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016, 2016 [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]