Od 13. století bylo Piemontské panství a posléze knížectví jedním ze států Savojských, součást sardinského a později italského království. Panství bylo uděleno achájské větvi Savojské dynastie. Povýšeno na knížectví bylo kolem roku 1418, tedy zhruba ve stejné době, kdy bylo Savojsko povýšeno na vévodství, v tu dobu zároveň přechází na starší savojskou větev. Po získání Sardinského království začalo být knížectví Piemontu využíváno Savojskými jako apanáž, tzn. že titul knížete byl vyhraněn pro nejstaršího potomka a dědice (korunního prince) savojské dynastie, dokud se sám neujal sardinského (italského) trůnu. Savojští byli toho času sardinskými a později italskými králi (po sjednocení Itálie) a korunní princ se vždy dočasně ujímal titulu knížete Piemontu. Zhruba obdobnou úlohu plní Wales a titul prince z Walesu v britské monarchii.
V 19. století začal být titul piemontského knížete nově střídán s titulem kníže neapolský. Ve 20. století byly tituly zrušeny spolu se zrušením monarchie.
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
ve 14. století měl Piemont savojskou vlajku s modrým okrajem
.svg)
.svg)
znak achájské větve Savojských, též Piemontského panství
znak knížete Piemontu
samotný erb
