Peter Singer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peter Singer
Singer1.jpg
Narození 6. července 1946 (73 let)
Melbourne
Alma mater Universita v Melbourne (do 1967)
University College (do 1971)
Scotch College, Melbourne
Zaměstnavatelé Princetonská univerzita
Newyorská univerzita
Universita v Melbourne
Ocenění Společník Řádu Austrálie (2012)
Ethics Prize of the Giordano Bruno Stiftung
Web petersinger.info
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Singer (* 6. července 1946 Melbourne, Austrálie) je australský filosof a aktivista. Je profesorem univerzity v Melbourne a Princeton University. Těžištěm jeho zájmu je aplikovaná etika, především bioetika; filosofickým východiskem pak utilitarismus. Světové známým se stal prací Practical Ethics, v níž svou filosofickou pozici definuje jako preferenční utilitarismus.[1] V roce 2014 vydal práci Point of View of the Universe, v níž se přihlásil k hedonistickému utilitarismu.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Singer pochází z židovské rodiny, jeho rodiče utekli do Austrálie v roce 1938 z Vídně po připojení Rakouska k Velkoněmecké říši. Dědeček, David Oppenheim, spolupracoval s Freudem. Singer se narodil v Melbourne, bakalářské vzdělání získal na University of Melbourne, na stejné univerzitě získal v roce 1969 magisterský titul za svou práci "Why Should I be Moral" (Proč bych měl být morální?). V dalších studiích pokračoval v Oxfordu, jako "visiting professor" stávil více než rok na New York University. Od roku 1999 působí v Princetonu. Je ženatý a má tři děti.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Peter Singer je znám jednak jako zastánce práv zvířat (jeho kniha Osvobození zvířat z roku 1975 se stala impulsem celosvětového hnutí), jednak jako obhájce euthanasie, potratů či usmrcování dětí narozených s těžkým postižením. Mimo jiné je spoluzakladatelem organizace pro ochranu zvířat Animals Australia a zakladatelem organizace The Life You Can Save.

Preferenční utilitarismus[editovat | editovat zdroj]

Singer morální povinnost k bytostem definuje do tří kategorií:

1 - Bytosti bez vědomí- rostliny apod. Nemají centrální nervový systém a nemohou pociťovat bolest či slast. Z toho vychází naše nulová etická povinnost k takovým bytostem, lze s nimi volně nakládat.

2- Cítící bytosti s vědomím - živočichové. Mají centrální nervový systém, mohou tudíž pociťovat bolest a slast. Naše etická povinnost k takovým bytostem vychází z pozic klasického utilitarismu, nakládat s nimi tedy lze tak, abychom ve světě zvyšovali množství slasti. Tyto bytosti nicméně nemají vědomí sebe sama, jsou proto zaměnitelné.

3- Osoby - lidé. Mají vědomí sebe sama a zároveň si uvědomují svou minulost i budoucnost. Právě k nim se vztahuje preferenční utilitarismus: jejich preference musíme brát v úvahu, pokud se jich naše jednání jakkoliv dotýká, přičemž všechny mají stejnou hodnotu (tedy jedna preference nepřevyšuje druhou). Nelze je nahradit (na rozdíl od cítících bytostí) a mají individuální právo na život.[3]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jeho preferenční utilitarismus je chápán čistě aktualisticky, osoba tedy nemusí být osobou vždy, například embryo, osoba v komatu či novorozenec nemusí být osobami,[1] ale pouze druhou kategorií, cítícími bytostmi s vědomím. Na druhé straně například šimpanzi či velryby jsou podle Singera minimálně v některých situacích osobami[1]. Singer proto nepřikládá embryím starším 18 týdnů žádnou hodnotu o sobě, jsou vzájemně zamenitelná, protože spadají do druhé kategorie. Ze stejné pozice vychází i jeho obhajoba eutanázie.

Singerovi je vytýkáno jeho aktualistické pojetí osoby, jádrem argumentace je fakt, že osobami mohou být pouze lidé.[3] Dále je mu vytýkáno opomíjení argumentací přirozeného práva.[3]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Hegel (Hegel), český překlad: Jaromír Loužil, Praha: Argo, 1995
  • Osvobození zvířat (Animal Liberation), český překlad: Zuzana Gabajová, Zdeněk Janík, Praha: Práh, 2001
  • Darwinovská levice, Politika, evoluce a spolupráce, český překlad: Denis Kostomitsopoulos, Praha: Filosofia, 2016

V angličtině (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • How Are We to Live? Ethics in an Age of Self-interest (Jak máme žít? Etika ve věku prospěchářství),Oxford: Oxford University Press, 1995
  • One World: The Ethics of Globalisation (Jeden svět, Etika globalizace), New Haven: Yale University Press, 2002
  • The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty (Život, který můžeš zachránit: Směrem ke konci světové bídy). New York: Random House, 2009
  • Practical Ethics (Praktická etika), 3. vydání, Cambridge: Cambridge University Press, 2011
  • The Most Good You Can Do: How Effective Altruism Is Changing Ideas About Living Ethically (To největší dobro, které můžeš vykonat: Jak účinný altruizmus mění představy o etickém životě), New Haven: Yale University Press, 2015

Editované práce (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Applied Ethics (Aplikovaná etika), Oxford University Press, Oxford, 1986
  • Ethics (Etika), Oxford University Press, Oxford, 1994
  • The Greens (Zelení), Text Publishing, Melbourne, 1996
  • A Companion to Bioethics (Průvodce bioetikou), Blackwell, Oxford, 1998
  • In Defense of Animals. The Second Wave (Ochrana zvířat. Druhá vlna), Blackwell, Oxford, 2005

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SINGER, Peter. Practical Ethics, Third Edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. S. 48-71; 94-123. 
  2. SINGER, Peter; DE LAZARI-RADEK, Katarzina. The Point of View of the Universe: Sidgwick and Contemporary Ethics. Oxford: Oxford University Press, 2014. 
  3. a b c ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994. S. 245-247. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]