Peter Singer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Peter Singer
Narození 6. července 1946 (70 let)
Melbourne
Alma mater Universita v Melbourne (do 1967)
University College (do 1971)
Scotch College, Melbourne
Zaměstnavatelé Princetonská univerzita
New York University
Ocenění Ethics Prize of the Giordano Bruno Stiftung
Řád Austrálie
Web www.petersinger.info
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Singer (* 6. července 1946 Melbourne, Austrálie) je australský filosof a aktivista. Je profesorem univerzity v Melbourne a Princeton University. Těžištěm jeho zájmu je aplikovaná etika, především bioetika; filosofickým východiskem pak utilitarismus. Světové známým se stal prací Practical Ethics, v níž svou filosofickou pozici definuje jako preferenční utilitarizmus[1].

Peter Singer je znám jednak jako zastánce práv zvířat (jeho kniha Osvobození zvířat z roku 1975 se stala impulsem celosvětového hnutí), jednak jako obhájce euthanasie, potratů či usmrcování dětí narozených s těžkým postižením.

Preferenční utilitarizmus[editovat | editovat zdroj]

Singer morální povinnost k bytostem definuje do tří kategorií:

1 - Bytosti bez vědomí- rostliny apod. Nemají centrální nervový systém a nemohou pociťovat bolest či slast. Z toho vychází naše nulová etická povinnost k takovým bytostem, lze s nimi volně nakládat.

2- Cítící bytosti s vědomím - živočichové. Mají centrální nervový systém, mohou tudíž pociťovat bolest a slast. Naše etická povinnost k takovým bytostem vychází z pozic klasického utilitarizmu, nakládat s nimi tedy lze tak, abychom ve světě zvyšovali množství slasti. Tyto bytosti nicméně nemají vědomí sebe sama, jsou poto zaměnitelné.

3- Osoby - lidé. Mají vědomí sebe sama a zároveň si uvědomují svou minulost i budoucnost. Právě k nim se vztahuje preferenční utilitarizmus: jejich preference musíme brát v úvahu, pokud se jich naše jednání jakkoliv dotýká, přičemž všechny mají stejnou hodnotu (tedy jedna preference nepřevyšuje druhou). Nelze je nahradit (na rozdíl od cítících bytostí) a mají individuální právo na život[2].

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jeho preferenční utilitarizmus je chápán čistě aktualisticky, osoba tedy nemusí být osobou vždy, například embryo, osoba v komatu či novorozenec nemusí být osobami[1], ale pouze druhou kategorií, cítícími bytostmi s vědomím. Na druhé straně například šimpanzi či velryby jsou podle Singera minimálně v některých situacích osobami[1]. Singer proto nepřikládá embryím starším 18 týdnů žádnou hodnotu o sobě, jsou vzájemně zamenitelná, protože spadají do druhé kategorie. Ze stejné pozice vychází i jeho obhajoba eutanázie.

Singerovi je vytýkáno jeho aktualistické pojetí osoby, jádrem argumentace je fakt, že osobami mohou být pouze lidé[2]. Dále je mu vytýkáno opomíjení argumentací přirozeného práva[2].

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SINGER, Peter. Practical Ethics, Third Edition. Cambridge : Cambridge University Press, 2011. S. 48-71; 94-123.  
  2. a b c ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha : Zvon, 1994. S. 245-247.