Pescennius Niger
Pescennius Niger | |
---|---|
uzurpátor římské říše | |
Císař Pescennius Niger | |
Doba vlády | duben 193 – duben 194 |
Úplné jméno | Gaius Pescennius Niger |
Narození | mezi 135 a 140 Aquino |
Úmrtí | konec dubna 194 Antiochie nad Orontem, Sýrie |
Předchůdce | Didius Iulianus |
Nástupce | Septimius Severus |
Otec | Annius Fuscus |
Matka | Lampridia |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gaius Pescennius Niger[1] (mezi 135 a 140 Itálie – konec dubna 194 u Antiochie nad Orontem, Sýrie) byl římský císař vládnoucí od dubna 193 do dubna 194. Badatelé zabývající se občanskou válkou z let 193–197 ho někdy řadí k uzurpátorům římského trůnu, správnější je ale považovat ho za regulérního panovníka, neboť všichni uchazeči o moc včetně pozdějšího vítěze zápasu Septimia Severa měli tehdy spornou legitimitu.
Původ a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Pescennius Niger pocházel z italské jezdecké rodiny,[2] o níž jinak téměř chybí bližší údaje. Podle Historie Augusty působil jeho děd ve městě Aquinum v Latiu,[3] z čehož se někdy usuzuje, že právě tam přišel Niger na svět. Jména jeho rodičů, taktéž tradovaná v Historii Augustě – Annius Fuscus a Lampridie –, jsou dnes pokládána za fiktivní.[4]
Nigrova kariéra zprvu odpovídala jeho jezdeckému původu,[5] za Commodovy vlády však nastal rychlý vzestup, završený konzulátem (mezi lety 183 a 191) a následným jmenováním místodržitelem Sýrie (191–193).
Proklamace za císaře
[editovat | editovat zdroj]Císařem byl Niger provolán v dubnu 193, patrně ihned poté, co do Sýrie dorazila zpráva o zavraždění císaře Pertinaka a pochybnosti vzbuzující volbě jeho nástupce Didia Iuliana. Jelikož Niger byl v Římě poměrně populární[6] a měl k dispozici i silné vojenské kontingenty, působil tento krok zcela logicky. Schválily ho také téměř všechny východní provincie, od Malé Asie až po Egypt.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]Navzdory široké podpoře neměl však Niger své postavení zdaleka jisté, neboť legie v Panonii prohlásily za císaře energického Septimia Severa, původem ze severní Afriky. Severus uzavřel spojenectví s místodržitelem Británie Clodiem Albinem, jmenoval ho caesarem a nečekaně rychle ovládl hlavní město Řím. Didius Iulianus během zmatků zahynul.
Pro Nigra to znamenalo, že bude muset zápasit o trůn nikoli se slabým, zkompromitovaným Iulianem, ale se schopným vojevůdcem Severem, stojícím v čele dobře vycvičených podunajských vojsk.[7] Pokud chtěl protivníka předejít, musel rychle sám převzít iniciativu, proto dal obsadit strategicky důležité město Byzantion na Bosporu, odkud chtěl ovládnout Thrákii i s přilehlými kraji. Avšak nepříznivá znamení ho přiměla k ústupu a koncem roku 193 utrpěl jeho vojevůdce Asellius Aemilianus těžkou porážku u Kyziku v Malé Asii – to psychologicky velmi podpořilo severovskou stranu.[8]
Vinou taktických chyb byly hlavní síly Nigrových vojsk poraženy v lednu 194 u Nikaje,[9] což znamenalo ztrátu většiny Malé Asie. Nová obranná linie vznikla v průsmycích pohoří Taurus, ale ani ta nezabránila Severovcům v dalším postupu. V únoru od Nigra odpadl Egypt, jedna z nejdůležitějších provincií celého východu, obilnice říše. K rozhodujícímu měření sil pak došlo v březnu 194 u Issu, na stejném místě, kde Alexandr Veliký kdysi porazil perského krále Dareia III.
V bitvě u Issu padlo kolem 20 000 Nigrových vojáků a on sám jen s obtížemi unikl do Antiochie. Odtud prchal dále na východ, k Parthům, po cestě byl však dostižen a zabit.[10] Nad jeho památkou bylo vyhlášeno damnatio memoriae.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Podle Dietmara Kienasta, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 159 znělo Nigrovo občanské jméno Lucius Pescennius Niger a císařské Gaius Pescennius Niger Iustus.
- ↑ Cassius Dio 75, 6, 1.
- ↑ Historia Augusta, vita Pesc. Nig. 1, 3.
- ↑ Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, s. 159.
- ↑ Problematické údaje o ní poskytuje Historia Augusta, vita Pesc. Nig. 1, 5; 4, 2; 4, 4.
- ↑ Herodianos 2, 7, 3–5.
- ↑ Severa navíc uznal i senát, což jeho pozici značně posílilo.
- ↑ Cassius Dio 75, 6, 3–4.
- ↑ Cassius Dio 75, 6, 5–6.
- ↑ Herodianos 3, 4, 1–6; Cassius Dio 75, 7, 1–8, 3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s.
- Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pescennius Niger na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Pescennius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Galerie Pescennius Niger na Wikimedia Commons
- (anglicky) Životopis Pescennia Nigra
Předchůdce: Didius Iulianus |
Římský císař 193–194 |
Nástupce: Septimius Severus |