Pescennius Niger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Pescennius Niger
uzurpátor římské říše
Císař Pescennius Niger
Císař Pescennius Niger
Doba vlády duben 193duben 194
Úplné jméno Gaius Pescennius Niger
Narození mezi 135 a 140
Aquino
Úmrtí konec dubna 194
Antiochie nad Orontem, Sýrie
Předchůdce Didius Iulianus
Nástupce Septimius Severus

Gaius Pescennius Niger[1] (mezi 135 a 140 Itálie – konec dubna 194 u Antiochie nad Orontem, Sýrie) byl římský císař vládnoucí od dubna 193 do dubna 194. Badatelé zabývající se občanskou válkou z let 193197 ho někdy řadí k uzurpátorům římského trůnu, správnější je ale považovat ho za regulérního panovníka, neboť všichni uchazeči o moc včetně pozdějšího vítěze zápasu Septimia Severa měli tehdy spornou legitimitu.

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pescennius Niger pocházel z italské jezdecké rodiny,[2] o níž jinak téměř chybí bližší údaje. Podle Historie Augusty působil jeho děd ve městě Aquinum v Latiu,[3] z čehož se někdy usuzuje, že právě tam přišel Niger na svět. Jména jeho rodičů, taktéž tradovaná v Historii Augustě – Annius Fuscus a Lampridie –, jsou dnes pokládána za fiktivní.[4]

Nigrova kariéra zprvu odpovídala jeho jezdeckému původu,[5] za Commodovy vlády však nastal rychlý vzestup, završený konzulátem (mezi lety 183 a 191) a následným jmenováním místodržitelem Sýrie (191193).

Proklamace za císaře[editovat | editovat zdroj]

Císařem byl Niger provolán v dubnu 193, patrně ihned poté, co do Sýrie dorazila zpráva o zavraždění císaře Pertinaka a pochybnosti vzbuzující volbě jeho nástupce Didia Iuliana. Jelikož Niger byl v Římě poměrně populární[6] a měl k dispozici i silné vojenské kontingenty, působil tento krok zcela logicky. Schválily ho také téměř všechny východní provincie, od Malé Asie až po Egypt.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Denár Pescennia Nigra

Navzdory široké podpoře neměl však Niger své postavení zdaleka jisté, neboť legie v Panonii prohlásily za císaře energického Septimia Severa, původem ze severní Afriky. Severus uzavřel spojenectví s místodržitelem Británie Clodiem Albinem, jmenoval ho caesarem a nečekaně rychle ovládl hlavní město Řím. Didius Iulianus během zmatků zahynul.

Pro Nigra to znamenalo, že bude muset zápasit o trůn nikoli se slabým, zkompromitovaným Iulianem, ale se schopným vojevůdcem Severem, stojícím v čele dobře vycvičených podunajských vojsk.[7] Pokud chtěl protivníka předejít, musel rychle sám převzít iniciativu, proto dal obsadit strategicky důležité město Byzantion na Bosporu, odkud chtěl ovládnout Thrákii i s přilehlými kraji. Avšak nepříznivá znamení ho přiměla k ústupu a koncem roku 193 utrpěl jeho vojevůdce Asellius Aemilianus těžkou porážku u Kyziku v Malé Asii – to psychologicky velmi podpořilo severovskou stranu.[8]

Vinou taktických chyb byly hlavní síly Nigrových vojsk poraženy v lednu 194 u Nikaje,[9] což znamenalo ztrátu většiny Malé Asie. Nová obranná linie vznikla v průsmycích pohoří Taurus, ale ani ta nezabránila Severovcům v dalším postupu. V únoru od Nigra odpadl Egypt, jedna z nejdůležitějších provincií celého východu, obilnice říše. K rozhodujícímu měření sil pak došlo v březnu 194 u Issu, na stejném místě, kde Alexandr Veliký kdysi porazil perského krále Dareia III.

V bitvě u Issu padlo kolem 20 000 Nigrových vojáků a on sám jen s obtížemi unikl do Antiochie. Odtud prchal dále na východ, k Parthům, po cestě byl však dostižen a zabit.[10] Nad jeho památkou bylo vyhlášeno damnatio memoriae.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Dietmara Kienasta, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 159 znělo Nigrovo občanské jméno Lucius Pescennius Niger a císařské Gaius Pescennius Niger Iustus.
  2. Cassius Dio 75, 6, 1.
  3. Historia Augusta, vita Pesc. Nig. 1, 3.
  4. Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, s. 159.
  5. Problematické údaje o ní poskytuje Historia Augusta, vita Pesc. Nig. 1, 5; 4, 2; 4, 4.
  6. Herodianos 2, 7, 3–5.
  7. Severa navíc uznal i senát, což jeho pozici značně posílilo.
  8. Cassius Dio 75, 6, 3–4.
  9. Cassius Dio 75, 6, 5–6.
  10. Herodianos 3, 4, 1–6; Cassius Dio 75, 7, 1–8, 3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. (česky) 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. (česky) 
  • HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s. (česky) 
  • Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Didius Iulianus
Znak z doby nástupu Římský císař
193194
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Septimius Severus