Pavel Popovič
| Pavel Romanovič Popovič | |
|---|---|
 | |
| Kosmonaut CPK | |
| Státní příslušnost |  SSSR |
| Datum narození | 5. října 1930 |
| Místo narození | Uzyn, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR |
| Datum úmrtí | 29. září 2009 (ve věku 78 let) |
| Místo úmrtí | Gurzuf, Krym, Ukrajina |
| Jiné zaměstnání | vojenský pilot |
| Hodnost | Generálmajor letectva (5. května 1976) |
| Čas ve vesmíru | 18 dní, 16 hodin a 27 minut |
| Kosmonaut od | 7. března 1960 |
| Mise | Vostok 4, Sojuz 14 |
| Kosmonaut do | 26. ledna 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Romanovyč Popovyč (ukrajinsky Павло Романович Попович, rusky Павел Романович Попович – Pavel Romanovič Popovič; 5. října 1930 Uzyn – 29. září 2009, Gurzuf, Krym) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ukrajinské národnosti. Letěl do kosmu dvakrát, v lodi Vostok 4 a v Sojuzu 14, v obou případech byl velitelem lodě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po absolvování základní školy se šel učit truhlářskému řemeslu v Bílé Cerkvi. V roce 1945 byl přijat do Komsomolu. Po vyučení pokračoval čtyřletým studiem na průmyslové škole pracovních záloh v Magnitogorsku na Urale.[1] V roce 1951 se stal konstruktérem a brzy poté vstoupil do vojenského leteckého učiliště. A zapojil se v místním aeroklubu do létání. Nastoupil základní vojenskou službu v Novosibirsku u vojenského stíhacího letectva. Zde se seznámil se svou budoucí ženou. Roku 1954 v hodnosti poručíka nastoupil u letců na severu SSSR a za dva roky byl odvelen na Dálný východ a tady se oženil. Manželka Marina byla civilní příslušnicí vojenského letectva a má s ní dvě děti. Za splnění vládního úkolu byl roku 1961 vyznamenán Řádem rudé hvězdy. Poté se dostal do výcvikového střediska kosmonautů v Hvězdném městečku.
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]V roce 1962 odstartoval z Bajkonuru v kosmické lodi Vostok 4 na oběžnou dráhu kolem Země. Letěl v lodi sám. A protože spolu s jeho lodí byl ve vesmíru i Vostok 3, šlo o první skupinový let dvou lodí na světě. Přistál na padáku.
V roce 1973 se připravoval s Arťuchinem k letu na vypuštěnou orbitální stanici Saljut 2 / Almaz 101-1. Stanice však předčasně zanikla.[2] V přípravě oba zůstali.
Podruhé letěl v roce 1974 a to se Sojuzem 14 společně s Jurijem Arťuchinem. I tento šestnáctidenní let, z větší části na orbitální stanici Saljut 3, byl úspěšný. Start i cíl byl obdobný, jako při prvním letu, tedy na území Kazachstánu.
- Vostok 4 (12. srpen 1962 – 15. srpen 1962)
- Sojuz 14, Saljut 3, Sojuz 14, (3. červenec 1974 – 19. červenec 1974)
Po letech
[editovat | editovat zdroj]V době startu československého kosmonauta Remka (1978) byl generálem a měl službu v řídícím středisku letů.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Pod znakem Berkut, s. 17.
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Kosmická obydlí, s. 199.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Pavel Romanovič Popovič, s. 183.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Romanovič Popovič na Wikimedia Commons - Popovič na webu Kosmo
