Paul Pimsleur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Pimsleur
Narození 17. října 1927
New York
Úmrtí 22. června 1976 (ve věku 48 let)
Paříž
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater City College of New York
Kolumbijská univerzita
Zaměstnavatelé Kalifornská univerzita v Los Angeles
Universita v Albany
Ohio State University
Ocenění Fulbrightův program
Děti Julia Pimsleur
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Paul Pimsleur (17. října 192722. června 1976) byl americký akademik, který se věnoval problematice aplikované lingvistiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v New Yorku, kde získal bakalářský titul na City College of New York, titul Ph.D získal ve Francii. Magisterské vzdělání v oboru psychologické statistiky získal na Kolumbijské univerzitě.

Jeho první praxe byla výuka francouzské fonetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Po odchodu z univerzity pracoval na fakultách v Ohio State University, kde vyučoval francouzštinu a další cizí jazyky. V této době byl vzdělávací program výuky cizích jazyků jedním z hlavních doktorských studijních programů v této oblasti ve Spojených státech amerických. Zřídil jednu z největších jazykových laboratoří ve Spojených státech amerických a ve spolupráci s telekomunikační společností Bellových laboratoří v Ohiu umožnil studium jazyků vlastním tempem a přes telefon.

Později se stal profesorem na The State University v New Yorku, kde zastával dvě profesorské pozice na francouzské a vzdělávací katedře. V roce 1968 a 1969 byl zakládajícím členem americké rady pro výuku cizích jazyků. Působil rovněž jako lektor na Univerzitě v Heidelbergu. Zkoumal psychologii výuky jazyků a v roce 1969 byl přednášejícím na mezinárodním kongresu aplikované lingvistiky (International Congress of Applied Linguistics).

Jeho výzkum byl zaměřen na porozumění vzdělávání jazyků, zvláště přirozené výuce jazyků u dětí, které mluví aniž by znaly formální gramatická pravidla. Pro tento výzkum studoval postup ve výuce u skupiny dětí, dospělých a vícejazyčných dospělých. Výsledkem jeho výzkumu byl Pimslerův jazykový systém. Jeho knihy a články měly dopad na teorie jazykového vzdělávání a výuky.[1]

V letech od 1958 do 1966 přezkoumal předchozí zveřejněné studie, které se týkaly lingvistických a psychologických faktorů zapojených do vzdělávání jazyků. Organizoval také několik vlastních studií. Roku 1963 se stal spoluautorem monografie s názvem Underachievement in Foreign Language Learning. Publikaci zveřejnila organizace Modern Language Association of America.

Svým výzkumem nalezl tři faktory, které mohou být měřeny a vyhodnocovány: slovní inteligenci, sluchové schopnosti a motivaci. Spolu se svými kolegy vyvinu Pimsleur Language Aptitude Battery (PLAB), založený na těchto tří faktorech, pro posouzení jazykových schopností. Byl jedním z prvních vyučujících cizích jazyků, který ukázal zájem a pochopení pro studenty s obtížemi při vzdělávání cizího jazyka. Dnes je systém PLAB využíván pro výuku cizích jazyků.

Zemřel neočekávaně na zástavu srdce během své návštěvy Francie v roce 1976.[2] Jeho dcera Julia Pimsleurová pokračovala ve výuce jazyků pomocí DVD pro malé děti s názvem „Little Pim“. Paulův partner Charles Heinle pokračoval ve vývoji Pimsleurových kurzů. V roce 1997 pak prodal firmu společnosti Simon & Schuster Audio.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lingualgamers.com „Why Pismsleur“
  2. "PAUL PIMSLEUR, 48, DIES IN FRANCE",The New York Times(New York, New York): 34, 1976-06-29 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]