Paul Amadeus Pisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paul Amadeus Pisk
Paul Amadeus Pisk (1893–1990) 1928.jpg
Základní informace
Narození 16. května 1893
Vídeň
Úmrtí 12. ledna 1990 (ve věku 96 let)
Los Angeles
Žánry klasická hudba, dodekafonie a atonalita
Povolání hudební skladatel, muzikolog, vysokoškolský učitel a klavírista
Nástroje klavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Amadeus Pisk (16. května 1893 Vídeň12. ledna 1990 Los Angeles) byl rakouský a americký muzikolog a hudební skladatel. Příslušník Druhé vídeňské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Paulův otec, Ludwig Pisk, byl židovský právník, matka byla protestantka. Paul byl starším ze dvou synů, jeho mladší bratr se jmenoval Otto. Byli vychováni v protestantské víře. Matka jim zemřela, když byli Paulovi čtyři roky. Otec se znovu oženil a se svou druhou ženou měl dalšího syna, Hanse. Otec měl námitky proti tomu, aby se Paul stal hudebníkem, se studiem muzikologie na Vídeňské univerzitě se však smířil. Oba bratři Otto a Paul, sloužili během 1. světové války v rakouské armádě. Paul byl zásobovacím důstojníkem a Otto byl zajat v Černé Hoře a podle rodinné tradice byl spoluautorem plastické mapy Černé Hory, která je vystaveny v Cetinji.

Paul Pisk studoval muzikologii u Guido Adlera. Doktorát získal v roce 1916. Poté studoval dirigování na Císařské hudební akademii a soukromě skladbu u Arnolda Schoenberga. V roce 1919 ukončil studia a oženil se s Marthou Marií Frankovou, která byla také studentkou na Hudební akademii. Paul se stal hudebním pedagogem. V letech 1922–1934 byl ředitelem hudebního oddělení Volkshochschule Ottakring. Učil také na Nové vídeňské konzervatoři a v letech 1931–1933 i na Rakousko-americké konzervatoři nedaleko Salzburgu.

Stal členem, tajemníkem a klavíristou Schoengergovy Společnosti pro soukromá hudební představení (Verein für musikalische Privataufführungen in Wien), jejímž cílem byla propagace skladatelů soudobé hudby. Byl jedním ze zakládajících členů Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. V letech 1920–1928 působil také ve vydavatelství časopisu Musikblätter des Anbruch a jako hudební redaktor Arbeiter-Zeitung.

Z rasových důvodů musel roku 1936 Rakousko opustit a emigroval do Spojených států. Učil na University of Redlands (1937-1951), University of Texas v Austinu (1951-1963) a na Washington University v St. Louis (1963-1972). V roce 1967 obdržel Zlatý doktorský diplom Vídeňské univerzity. V roce 1973 se Pisk vrátil do Austinu a v témže roce mu zemřela. Po její smrti se přestěhoval do Los Angeles a znovu se oženil se zpěvačkou Irenou Hannu (rozenou Johannou Schwartzovou). Zemřel v Los Angeles v roce 1990.

Na jeho počest je na výročním zasedání Americké muzikologické společnosti udělována Piskova cena za nejlepší studentskou vědeckou práci v oboru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

Varhanní skladby
  • Sonáta op.46 (1940)
  • Variace a fuga na americké téma op.57 (1946)
  • Chorálová fantasie 'When I Survey the Wondrous Cross' op.73
  • Three pieces op. 87 (Pastorale, Aria variata, Capriccio, 1957)
  • Chorálové předehry
  • Improvisation on an american folk melody (1958)
Komorní skladby
  • Sonata for violin solo, op.16
  • Moresca figures op.33 (cl,vln,pf, 1934)
  • Three movements op.36 (1936)
  • Cortege for brass choir op.53b (1947)
  • Intermezzo op.70, no.1 (klarinet a klavír, 1949)
  • Elegy & scherzino op.70, no. 2 (dechový kvartet, 1950)
  • Suita op.68 pro flétnu sólo (1950)
  • Dechový kvartet op.72 (1951)
  • Sonata for flute and piano op.82 (1954)
  • Suita op.85 pro hoboj, klarinet a klavír (1955)
  • Eclogue op.86 (1955)
  • Prelude, adagio & canzone op.56 (1956)
  • Balada pro 6 viol (1958)
  • Smyčcové trio op.95 (1958)
  • Dechový kvintet op.96 (1958)
  • Trio op.100 pro hoboj, klarinet a fagot (1960)
  • Music for violin, clarinet, 'cello, & piano (1962)
  • Arabesque op.102 č. 1 (hoboj a klavír, 1964)
  • Dialogue op.102, č. 2 (klarinet a klavír, 1964)
  • Envoy op.104 (1964)
  • Duo op.105 (klarinet a fagot)
  • Perpetuum mobile (1968)
  • Processional for organ (1968)
  • Four duets for equal instruments (1969)
  • Suita pro flétnu sólo č. 2, op.112 (1969)
  • Trio pro hoboj, klarinet a fagot (1979)
Klavírní skladby
  • Lovers lament (klavír, 1940)
  • Five two-part studies (klavír, 1949)
  • Rondo scherzoso & Essay op.74 (1952)
  • Sonatina in E op. 94 (klavír, 1958)
  • Thirteen variations on an eight-bar theme op.107 (klavír, 1967)
  • Four miniatures (klavír, 1969)
Orchestrální skladby
  • Toccata of galuppi's op.58 (1947)
  • Canzona (komorní orchestr, 1954)
  • Divertimento
  • Elegie pro smyčcový orchestr (1958)
Vokální skladby
  • Sunset (1954)
  • The Prophecy of Zechariah (1957)
  • Four sacred songs (1959)
  • In memoriam Carl Sandberg (satb, 1967)
  • God is the light (1977)
  • Two sonnets (Shakespeare) (1964)
  • Two Goethe songs (1968)
  • Píseň z Mnoho povyku pro nic (William Shakespeare)

Hlavní muzikologické práce[editovat | editovat zdroj]

  • "Max Reger, Briefwechsel mit Herzog Georg II von Sachsen-Meiningen." Journal of the American Musicological Society, Vol. 3, No. 2,149-151. Summer, 1950
  • "Subdivision of Tones: A Modern Music Theory and Philosophy" Bulletin of the American Musicological Society, 1942, v.36
  • "The Fugue Themes in Bach's Well-Tempered Clavier" Bulletin of the American Musicological Society, No. 8 (Oct., 1945), pp. 28–29

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paul A. Pisk: Essays in his Honor, a collection of 26 pieces written by colleagues and noted musicologists, was published in his honor by the College of Fine Arts in 1966.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]