Palmovka (usedlost v Karlíně)
| Palmovka (Karlín) | |
|---|---|
 Špitálsko roku 1803 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 17. století |
| Zánik | 19. století |
| Další majitelé | Matěj Vojtěch Miler z Mildenburka, rodina Palmova |
| Poloha | |
| Adresa | původní č.p. 11, Praha 8 - Karlín,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′24,78″ s. š., 14°27′1,68″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Usedlost Palmovka v Karlíně v Praze 8 stála v ulici Pernerova (původně Žižkova) č.p. 11, na severním úpatí vrchu Vítkov, jihovýchodně od Karlínského náměstí.[1][2][3] Zanikla v 19. století při průmyslové výstavbě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Viničná stavení Na Palmovce a Putovce byla jedněmi z nejstarších staveb na Špitálsku (Karolinenthal, Karlín). Dříve sjednocená vinice Milerka patřila Matěji Vojtěchu Milerovi z Mildenburka, později byla dědictvím a prodejem rozdělena na dvě vinice a usedlosti.[4] Palmovka s č.p. 11 stála západně, východní část zaujímala Putovka s č.p. 9 a 10 (Putovka na své východní straně sousedila s vojenským hřbitovem).
Bývala to jediná stavení v jižní části Špitálska pod Vítkovem mezi pražskými hradbami a Invalidovnou, ostatní prostor vyplňovaly zelinářské zahrady a louka u Invalidovny. Pouze kostel Obrácení svatého Pavla s klášterem a několik domů a mlýnů stálo na břehu Vltavy a ostrovech u hradeb v severozápadní části Špitálska.[5] Od Palmovky vedla přes pozemek č. 99 topolová alej až Brandejské silnici (Královská, Sokolovská) proti domu číslo 30.[6]
Po svém otci zdědila vinici Palmovku dcera Voršila, provdaná za Daniela Klementa Palmu. Manželé vlastnili pozemky přibližně padesát let, poté je zdědil jejich syn František Karel. Ten ji v závěti přenechal své dceři Rosalii, která však roku 1745 zemřela mladá a ještě před smrtí ji odkázala své matce Ludmile rozené Květoňové z Rosenvaldu. Ta vinici „pod Žižkovem jdouc z Prahy k lazaretu po pravé straně mezi Malanotovskou a Milerovskou pod Žižkovem oboustranně ležící, s tím v ní se vynacházejícím stavením a co v něm hřebem přibito a hlínou přimazáno jest“[5] prodala ve stejném roce primátoru města Nymburka Martinu Doubravovi.[5]
Roku 1748 koupil vinici zvanou „Klement-Palmová“ i s přístavbou Vojtěch Doubek za 500 zlatých, po jeho smrti roku 1764 prodali jeho dědici Palmovku mezi vinicemi Malanotovskou a Milerovskou lékaři Antonínu Františku Geyerovi z Ehrenbergu, který ji kupoval pro svého syna Ludvíka. Ludvíkova dcera Anna Gayerová z Ehrenbergu prodala Palmovku za 2200 zlatých pražskému zlatníkovi Prokopu Gindlemu. Gindleův majetek byl po jeho smrti roku 1818 odhadnut na 75.911 zlatých, z toho „vinice pod Žižkovem s ovocnými stromy a užitečnými keři na 17.919 zl.“ a „stavení patrové pod Žižkovem č. 11 na 20.150 zl.“.[7]
Průmyslová historie[editovat | editovat zdroj]
Velký majetek Ginleův byl ale zadlužen a nový majitel měl od počátku finanční potíže, které vyústily v úpadek. Roku 1820 prodal správce konkurzní podstaty „vinici Palmovku, stavení č. 11, stáje, kolnu, vinici s ovocnými stromy, keři a zděnými altány, jakož i emfyt. zahrady č. m. 94, 95, 98, 99 a 100 za 28.100 zl.“[8] Josefu Hübnerovi, důchodnímu ve Vršovicích. Ten ji roku 1832 prodal Františku Antonínu Müllerovi za 9.200 zlatých. Müller zde zřídil Manufakturu F. A. Müller & Söhne na výrobu stearinových a lojových svíček a mýdla.[8][9]
Roku 1867 firma Müller & Söhne nechala k budovám manufaktury přistavět nájemní a obchodní dům, který získal čp. 653. Stavba byla mírně zahloubena pod uliční úroveň. Nosná konstrukce stropů byla vytvořena litinovými sloupy, konstrukce krovu a sloupy v patře byly dřevěné.
Od poloviny 20. let 20. století, kdy dům získal novou fasádu, vlastnila výrobnu firma Hanzík a Vodička a tiskla zde kalendáře a plakáty.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Karlín - dříve Karolinenthal. CPO evid. č.3051-1, mapový list č. I. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online.
- ↑ KNEIDL, František. Dějiny města Karlína.. Praha: Unie, 1923. S. 320a. [dále jen Kneidl].
- ↑ Kneidl, str. 303
- ↑ a b c Kneidl, str. 322
- ↑ Kneidl, str. 311
- ↑ Kneidl, str. 323
- ↑ a b Kneidl, str. 324
- ↑ Zdeněk Míka: Karlín, nejstarší předměstí Prahy. Muzeum hlavního města Prahy, 2011. S. 124 (obr.336, 337).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola: 5-Karlín, Žižkov. S. 117, č.145.
- KNEIDL, František. Dějiny města Karlína. Kniha 1, Špitálsko za branou poříčskou od dávných časů do založení Karlína. Praha: Unie, 1923. 352 s., 1 l. s. 238, 240, 241, 261, 303, 311, 320a, 322-324. Dostupné online.
- MÍKA, Zdeněk. Karlín: nejstarší předměstí Prahy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2011. 158 s. ISBN 978-80-85394-80-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- PhDr. Jitka Lněničková: Cesta svíčky historií (část 2). In: Světlo, časopis pro světlo a osvětlování. 6/2006.