Palác Komenium (Hradec Králové)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Palác Komenium (Hradec Králové)
Palác Komenium
Účel stavby

bydlení, studentský penzionát

Základní informace
Výstavba 1885
Materiál cihly
Stavebník Karel Bitterlich
Současný majitel Róbert Němeček a další
Poloha
Adresa Komenského čp. 264, Hradec Králové, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Web www.palackomenium.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Komenium – dům v Komenského třídě čp. 264 v Hradci Králové, který byl postaven v roce 1885[1].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palác Komenium byl postaven roku 1885 fotografem a zlatníkem Karlem Bitterlichem[2] při vstupní bráně do historické části Hradce Králové. Tato brána stála ve spodní části vojenského schodiště „Bono Publico“, v těsné blízkosti historického nultého patníku, odměřujícího vzdálenosti měst. Na místě současného domu stávala studna, nad kterou byla zasazena kamenná deska s vytesaným Poseidonem.

Bydlíval zde ředitel pedagogia Vojtěch Lešetický, MUDr. Drož, obchodník Stückgold a bývalý majitel parní pily Hloušek[3]. Majitel domu Jan Riedl se zde pokoušel otevřít hostinec, ale v roce 1911 mu hostinská koncese pro tento dům nebyla udělena[4]. 22. dubna 1912 mu městská rada alespoň povolila zřízení pekařského obchodu[5] a 7. října téhož roku mu udělila povolení k jeho užívání[6]. Později se dům dostal i do policejních protokolů, neboť v noci na 3. února 1914 správce Komenia prof. František Zábranský vstoupil do svého bytu v 1. patře a přistihl v něm zloděje. Ten k němu přiskočil a vrazil mu nůž do prsou. Poté uprchl přes zahrady a u nových schodů pod kostelem Panny Marie se dostal na ulici, aniž byl dostižen. Zraněný profesor, k němuž přispěchal školník, byl dopraven do nemocnice, kde byl zachráněn.

V období před 1. světovou válkou zde byl založen ústav pro ubytování a stravování studujících. Veškeré práce k upravení domu byly zadány domácím řemeslníkům. Ústav se otevřel 15. září 1912 a sídlil zde do září 1919, kdy se přestěhoval do tzv. Lutherova domu a 22. září 1930 byl na valné hromadě Družstva „Komenium“ zrušen úplně. Jeho cílem bylo připravit mladé lidi na přechod do samostatného života nebo na vysokoškolská studia. Představenstvo tvořili čtyři profesoři a lékař, dozor vykonával ředitel ústavu, kterým byl do roku 1919 prof. dr. Jan Zavřel, spolu s prefektem a do Komenia byli přijímáni jen žáci, kteří navštěvovali hradecké střední školy: gymnázium, reálku, obchodní akademii a zámečnickou školu. Ve školním roce 1918/1919 zde bylo 52 chovanců, z nichž 6 přechodně. Za každého přijatého chovance muselo být složeno minimálně 10 Kjako členský podíl v družstvu a 1 K zápisného. Měsíční plat za jednoho chovance pak činil 62 K.

Penzionát měl vlastní kuchyň, tři jídelny a studovny, hernu s kulečníkem, pianem a šachovými stolky, ředitelův byt, prefektův byt, byt pro služební personál, kancelář a tzv. sanatoř, místnost pro nemocné. Zbytek tvořily ložnice, koupelny, umývárny a čistírny šatů i obuvi[7].

K zajímavostem domu patřila zejména bohatá štuková výzdoba a nástěnné malby. Paní Bitterlichová měla v prvním patře svou soukromou kapli. Jednou z význačných obyvatelek domu byla i baronka Mac Enis, rodem hraběnka z Valdštýnu, která tu žila se svými dcerami.

Dalším vlastníkem byl pekař Riedl, který tu měl svou provozovnu, a potom mlynář Morávek z Opatovic, jenž koupil dům roku 1915 v dražbě za 60 000 K. Ten později prodal dům soudnímu radovi Vinklářovi. V roce 1926 okresní správa politická udělila povolení k používání cukrářské dílny v domě čp. 264 Bohumilu Hartmanovi[8]. Roku 1934 bylo Marii Vinklářové povoleno zřízení vodního odpadu[9]. V následujícím roce zde ohlásil živnost – výrobu textilního zboží – Josef Malý[10]. Roku 1937 Marie Vinklářová provedla na domě menší opravy[11]. Rodina Vinklářova o dům přišla při znárodnění. Po revoluci získali dům zpět restituenti, kteří ho ve velmi bídném stavu prodali hradeckému podnikateli se slovenskými kořeny Róbertu Nemečkovi.

V letech 2003-2012[12] byl tento palác kompletně opraven, včetně původních maleb ve všech chodbách a místnostech, bohatých štukových výzdob, podlah a umělecko-zámečnických prvků. Vedle toho byly provedeny i repliky oken s původními taženými skly atd. Všechny potřebné práce však ještě nebyly úplně zakončeny.[kdy?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.smirice.eu/rakousko/hrkralove_komenskeho.htm
  2. Jiří Vladimír Tolman, Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové, Hradec Králové 1928, str. 85
  3. http://www.palackomenium.cz/?website=uvod&obr=202
  4. Obnova, Hradec Králové 28. dubna 1911, str. 3
  5. Královéhradecké rozhledy, Hradec Králové 26. dubna 1912, str. 4
  6. Obnova, Hradec Králové 11. října 1912, str. 3
  7. D. Filip, Královéhradecká ročenka 1914, Hradec Králové 1913, str. 32
  8. Rozhledy, Hradec Králové 19. března 1926, str. 3
  9. Štít, Hradec Králové 20. září 1934, str. 4
  10. Rozhledy, Hradec Králové 22. května 1936, str. 5
  11. Rozhledy, Hradec Králové 6. srpna 1937, str. 3
  12. http://www.palackomenium.cz/?website=prodejednotek