Přísaha v míčovně (obraz)
Přísaha v míčovně | |
---|---|
Autor | Jacques-Louis David |
Rok vzniku | 1790–1794 |
Technika | olej na plátně |
Rozměry | 400 cm × 660 cm |
Umístění | Míčovna ve Versailles |
Přísaha v míčovně (Le Serment du Jeu de paume) je nedokončený obraz francouzského malíře Jacquese-Louise Davida započatý v roce 1790. Obraz je v majetku muzea Louvre a je vystaven v Míčovně ve Versailles, kde se roku 1789 odehrála tzv. Přísaha v míčovně. Vzhledem k politickým turbulencím během Velké francouzské revoluce i problémům s financováním však nemohl malíř dílo dokončit a to zůstalo pouze ve stavu náčrtku – křídou, uhlem a olejem na plátně.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První náčrtky Přísahy vznikly v roce 1790, kdy Jacques-Louis David přesvědčil jakobínský klub, aby vypsal národní sbírku pro financování malby zachycující významnou událost Velké francouzské revoluce. Malíř vystavil kresbu perem a hnědým inkoustem představující budoucí malbu ve své dílně v Louvru v roce 1791, ale nemohl dál pokračovat, protože sbírka vynesla jen 10 % odhadovaných nákladů. Ústavodárné národní shromáždění rozhodlo tedy o financování jeho díla na náklady státu a z výtěžku prodeje grafik obrazu. David umístil svůj ateliér v bývalém klášteru feulantů, aby zde mohl shromáždit poslance sídlící v sousední jízdárně, aby mu stáli modelem. Ale v roce 1793 zaneprázděný prací na poslancích, dokončil jen nástin svého velkého díla. V roce 1793 totiž francouzský politický život už vůbec neodpovídal záběrům na obraze. Mirabeau, jeden z hrdinů roku 1789, se stal nepřítelem Revoluce. Byla objevena jeho tajná korespondence s Ludvíkem XVI. V očích veřejnosti se stal zrádcem. Mnoho členů Ústavodárného národního shromáždění bylo označeno za nepřátele Výboru pro veřejné blaho. David tedy opustil práci a plátno zůstalo nedokončeno.
Jeho díla Rozdílení orlů (1810) a Leónidás u Thermopyl (1814) se přímo inspirovala Přísahou v míčovně. 20. října 1821 David dal Danielovi Isoardovi Martouretovi právo k vytvoření rytiny svého obrazu, kterou nakonec realizoval Jean Pierre Marie Jazet. Nedokončené plátno nakonec získalo v roce 1836 Královské muzeum Louvre, kde je vystaveno od roku 1880.
Od konce 18. století se stal obraz jedním z republikánských symbolů a adaptovali jej mnozí malíři, jako např. Auguste Couder v roce 1848 nebo Luc-Olivier Merson roku 1883.
Popis obrazu
[editovat | editovat zdroj]Obraz zachycuje chvíli, kdy Jean Sylvain Bailly (uprostřed stojící muž na stole se zdviženou pravicí) navrhuje přítomným zástupcům přísahu, že dají Francii ústavu. Poslanci shromáždění okolo jsou zachyceni v nadšené náladě, většinou obrácení k řečníkovi. Kontrast ke všeobecnému nadšení představuje Joseph Martin-Dauch, muž sedící se zkříženýma rukama a výrazem nesouhlasu na obrazu vpravo dole. Před ním stojící muž s kloboukem v ruce je politik Antoine Pierre Joseph Marie Barnave, o něco více v popředí, též s kloboukem v ruce je Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau. Na obraze jsou zachyceny i další významné osobnosti revoluce (zprava doleva). Edmond-Louis-Alexis Dubois-Crancé je muž stojící na židli. Michel Gérard, starší muž mezi ním a Mirabeauem se sepjatýma rukama je sedlák, jediný ze selského stavu zvolený mezi zástupce třetího stavu. Maximilien Robespierre před Dubois-Crancém s rukama na prsou hledí na Baillyho. U stolu, na kterém stojí Bailly, sedí Emmanuel Joseph Sieyès. Trojice mužů hovořících v popředí jsou katoliční duchovní Christophe Antoine Gerle a Henri Grégoire a protestant Jean-Paul Rabaut Saint-Étienne. V levé části obrazu na stoličce sedící Bertrand Barère de Vieuzac zapisuje svědectví o události. Vlevo od něj stojí dva objímající se muži. Zády stojící je kněz a pozdější ústavní biskup Alexandre Thibaut. V levém rohu obrazu je starý muž podpíraný po stranách dvěma sansculoty. Je to buď Michel-René Maupetit nebo Jean-François Goupilleau. V horní části obrazu jsou velká okna se vzdouvajícími se závěsy, ve kterých stojí skupiny lidí. V prostředním okně vpravo shlíží na poslance Jean Paul Marat ve tmavém obleku.
Symbolika obrazu
[editovat | editovat zdroj]V 18. století měla přísaha posvátnou hodnotu, neboť přinášela záruku věrnosti k vyřčenému slovu. Jacques-Louis David byl znám svým obrazem Přísaha Horatiů. Kolektivní přísahy byly za Francouzské revoluce považovány za faktor národní jednoty, proto jsou poslanci (až na jediného) zachyceni v jednomyslném zápalu a nadšení. Rovněž ukazuje, že vůle každého jedince vytváří národní suverenitu.
Tři duchovní v popředí – kartuziánský mnich, katolický kněz a protestant symbolizují novou éru náboženské tolerance. Společenské změny zachycují i závěsy, vzdouvající se ve větru vanoucím Francií a přinášejícím změny: ve větru Revoluce.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Serment du Jeu de paume na francouzské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Přísaha v míčovně na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Výstava na zámku Versailles
- (francouzsky) Analýza obrazu