Píseň o Girartovi de Roussillon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Píseň o Girartovi de Rousillion
Svatba Girarta de Roussilion (asi 1450)
Svatba Girarta de Roussilion (asi 1450)
Země Francie
Jazyk francouzsko-okcitánské nářečí
Žánry chansons de geste
Datum vydání kolem 1180
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píseň o Girartovi de Rousillion (kolem 1180, La chanson de Girart de Roussillon) je jeden z francouzských středověkých hrdinských eposů, tzv. chansons de geste.[1] Píseň pochází z Burgundska a je napsána ve francouzsko-okcitánském nářečí.[2] Je řazena do Cyklu Doona Mohučského a jejím námětem je vzpoura Girarta proti králi Karlovi. Od ostatních písní cyklu se ale liší tím, že vzpoura vazala je považována za nepřijatelnou a zásahem Boha se obrátí v kajícnost a pokoru.[3]

V písni je Girart synem bratra Doona Mohučského Drogona a jako takový je bratrancem Ajmonda z Dordone a tedy příbuzný Renauda de Montauban a jeho tří bratrů. Mezi jeho další příbuzné patří například kouzelník Maugis d'Aigremont, rytíř Ogier Dánský nebo Huon de Bordeaux.[4]

Postava Girarta de Roussilon vznikla na základě života hraběte a vévody Girarta de Roussilon, který se skutečně vzbouřil proti králi Karlovi II. Holému. Historické údaje jsou však v písni natolik deformované, že v roli krále vystupuje dokonce Karel Martel, ačkoliv podle písně Aspremont by mělo jít o Karla Velikého.[4]

Příběh Girarta de Roussillon je obsahem několika rukopisů. Nejstarším z nich je chanson de geste vzniklá kolem roku 1180 v desetislabičných asonujících verších, která vycházela z latinského hagiografického spisu Vita nobilissimi comitis Girardi de Rossellon z přelomu 11. a 12. století. Na základě písně napsali v alexandrínech v letech 13301349 mniši z opatství v Pothières (které skutečný Girart založil roku 863) Román o Girartvi de Roussillon. Ten se stal roku 1447 zdrojem románu v próze od Jeana Wauquelina.[5]

Obsah eposu[editovat | editovat zdroj]

Aby se odměnil králi Karlovi a hraběti Girartovi za ochranu Říma proti Saracénům, určí řecký císař Karlovi za manželku svojí starší dceru Bertu a Giradovi mladší Elissentu. Karlovi se však líbí Elissenta více a vynutí si ji, ačkoliv Elissenta Girarta miluje. V náhradu zbaví Girartovo panství vazalských povinností kromě svobodné honitby v okolí Roussillonu. Elissenta daruje Giirartovi prsten a Berta se stane Girartovou chotí.

Problém nastane když Karel neupozorní Girarta, že pořádá v jeho lesích hon a později chce, aby mu Girart složil poklonu. To Girart prudce odmítne a dojde ke střetnutí, které přeroste ve válku, ač sám Bůh projeví svou vůli po míru a sežehne Karlovu i Girartovu korouhev. Nakonec Girart zradou podlehne a prchne s Bertou do Argonnského lesa, kde se dvacet dva let živí jako uhlíř a Berta jako švadlena. Potká také poustevníka, který se mu snaží vysvětlit, že příčinou války s Karlem je jeho pýcha, kterou mu do srdce vkládá Satan.

Nakonec v něm pohled na turnaj probudí touhu po královském dvoře, odejde se svou ženou do Orléansu, kde se nechá podle prstenu poznat královně Elissentě, která mu zprostředkuje smír s králem. Bůh zlomí jeho pýchu a Girart se zaváže postavit za vypálené kláštery nové, aby se v nich mniši modlili za jeho pána Karla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Medieval France: An Encyclopedia, Garland Publishing, Inc. New York & London 1995, str. 755.
  2. KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 18. 
  3. ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl první, Středověk: (od IX. stol. do renesance). 1. vyd. Praha: Sfinx, Bohuml Janda, 1947. 256 s. cnb000655571. Kapitola Hrdinská epopej, s. 50. 
  4. a b Girard de Roussillon [online]. Imago Mundi [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. BRUN, Lauren. Girart de Roussillon [online]. Arlima - Archives de littérature du Moyen Âge, 2014 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]