Alexandrín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistní poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou, a právě proto Vítězslav Nezval napsal alexandrínem Smuteční hranu za Otokara Březinu.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Comme je descendais des Fleuves impassibles,
Je ne me sentis plus guidé par les haleurs ;
Des Peaux-Rouges criards les avaient pris pour cibles,
Les ayant cloués nus aux poteaux de couleurs.

Arthur Rimbaud

Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,
stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář
i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.
Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,
přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dítě on – Ó krásný – krásný věk!

Karel Hynek Mácha

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou

Karel Hlaváček

A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal

Otokar Březina

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Jiří Orten

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Jacek Baluch, Piotr Gierowski, Czesko-polski słownik terminów literackich, Kraków 2016.
  • Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 112.
  • Miroslav Červenka, Český alexandrin, Česká literatura 41, 1993, nr. 5, s. 459–513.
  • Miroslav Červenka, O semantyce czeskiego aleksandrynu, przeł. Lucylla Pszczołowska, [v:] Wiersz i poezja, red. Jacek Trzynadlowski, Wrocław 1966, s. 21–32.
  • Miroslav Červenka, Květa Sgallová, Petr Kaiser, Hlavní česká přízvučná metra v 19. století]],[v:] Słowiańska metryka porównawcza VI. Europejskie wzorce metryczne w literaturach słowiańskich, Warszawa 1995, pp. 75–144.
  • Wiktor Jarosław Darasz, Mały przewodnik po wierszu polskim, Kraków 2003.
  • Robert Ibrahim, Český alexandrín jako náhrada řeckého a latinského hexametru a pentametru, Česká literatura, 3/57, 2009, s. 372-386.
  • Jiří Levý, W sprawie ścisłych metod analizy wiersza, [v:] Poetyka i matematyka. Redigovala Maria Renata Mayenowa, Warszawa 1965.
  • Roy Lewis, On Reading French Verse. A study of Poetic Form, Clarendon Press, Oxford 1982.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]