Péče řádného hospodáře
Péče řádného hospodáře je institut vztahující se k oblasti obchodního práva a správy majetku. Jedná se o abstraktní míru očekávaného jednání, nebo také o požadovanou míru péče, k níž je vázána osoba spravující majetek jiné fyzické nebo právnické osoby.[1]
Historie pojmu[editovat | editovat zdroj]
Již římské právo znalo podobný objektivní princip očekávaného jednání povinné osoby. Jednalo se o tzv. „bonus pater familias“, neboli jednání dobrého otce rodiny. Toto jednání bylo jednáním čestného, rozumného a pilného člověka.[1]
Na českém území se podobný princip v zákonech objevuje až v roce 1811 spolu s obecným zákoníkem občanským, který stanoví, že „jakmile poručník nebo opatrovník převezme jmění, jest povinen je spravovati s veškerou péčí poctivého a pilného hospodáře“.[2]
Na podobný termín lze narazit také ve všeobecném obchodním zákoníku z roku 1862, kde se hovoří o péči řádného kupce.[3]
Další modifikaci tohoto pojmu je možno najít v zákoně o společnostech s ručením omezeným č. 58/1906 z. a. n., kde je uvedeno, že „Jednatelé jsou oproti společnosti zavázáni při vedení obchodu vynaložiti péči řádného obchodníka.“[4]
Termín péče řádného hospodáře v této podobě se poprvé nachází ve "vyhlášce osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze ze dne 29. ledna 1947, kterou se vydávají směrnice pro národní správce průmyslových a živnostenských podniků, jakož i podniků svobodných povolání, konfiskovaných podle dekretu č. 108/1945 Sb., nebo podle tohoto dekretu spravovaných, o tom, jak zachovati péči řádného hospodáře", a dále v zákonu č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, kde je uvedeno, že „členové vedoucích, zastupujících a dozorčích orgánů společnosti, jakož i plnomocníci, musí jednat s péčí řádného hospodáře a odpovídají při opomenutí této péče za vzniklou škodu“.[5] Od té doby zůstává tento institut kontinuálně v české legislativě.
Aktuálně je tento pojem obsažen v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.)[6] a v zákonu o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.).[7]
Péče řádného hospodáře v občanském zákoníku[editovat | editovat zdroj]
V § 159 občanského zákoníku je péče řádného hospodáře definována v části o orgánech právnických osob a to následovně:
"Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky."
Z této věty vyplývá, že s péčí řádného hospodáře jedná ten, kdo vykonává službu s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a s pečlivostí. Za opak péče řádného hospodáře se dá určit nedbalost, neboť je uvedeno, že nedbale jedná ten, kdo není péče řádného hospodáře schopen a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.
K postupu s péčí řádného hospodáře jsou dle občanského zákoníku přímo vázány některé profese. Tak například prokurista je vázán vykonávat prokuru s péčí řádného hospodáře (§ 454), stejně tak správce při správě cizího majetku (§ 1411). Dále vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele s péčí řádného hospodáře (§ 1554) a pachtýř dbá na údržbu inventáře také s touto péčí (§ 2343). A v neposlední řadě s péčí řádného hospodáře postupuje i opatrovník pro správu jmění (§ 949).
Péče řádného hospodáře v zákonu o obchodních korporacích[editovat | editovat zdroj]
Zákon o obchodních korporacích péči řádného hospodáře přesně nedefinuje, ale obsahuje ustanovení, které upravují aplikaci této povinnosti.[8] Je zde například uvedeno, že když členové statutárních orgánů právnických osob rozdělí zisk způsobem, jaký je v rozporu s tímto zákonem, nejednají s péčí řádného hospodáře (§ 34 odst. 3). Nebo také, že s péčí řádného hospodáře nejednali ti členové statutárního orgánu, kteří věděli o hrozícím úpadku právnické osoby a k jeho odvrácení neučinili žádné kroky [§ 68 odst. 1 písm. b.)]. Dále § 52 tohoto zákona stanoví, že „při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba.“
Výklad[editovat | editovat zdroj]
Ze zmíněných zákonů lze vyvodit několik znaků, kterými se posuzuje péče řádného hospodáře. První tři se nachází v občanském zákoníku a jsou jimi nezbytná loajalita, potřebné znalosti a pečlivost. Čtvrtý pak je uveden v zákonu o obchodních korporacích a je jím jednání jiné rozumně pečlivé osoby.
Loajalita[editovat | editovat zdroj]
V kontextu péče řádného hospodáře se nejedná o loajalitu ve vztahu k subjektu, ale ve vztahu k objektu, na němž je péče vykonávána. Jinak řečeno termín péče řádného hospodáře stanovuje kvalitu péče ke svěřené záležitosti, ale nevyplývá z ní kvalita jednání vůči osobě, která osobu povinnou daným jednáním pověřila.[8]
Potřebné znalosti[editovat | editovat zdroj]
Co se týče potřebných znalostí, je potřeba zde rozlišit mezi odbornou péčí a péčí řádného hospodáře. Jednání s péčí řádného hospodáře neznamená, že pověřená osoba musí být schopna také odborné péče, ale musí být schopná vyhodnotit, kdy je odborná péče potřeba, tedy kdy je potřeba pro výkon činností zajistit kvalifikovanou osobu.[8]
Pečlivost[editovat | editovat zdroj]
Pečlivost vyžaduje aktivní přístup ke svěřené záležitosti a rozumí se jí starostlivé a odpovědné jednání.[8]
Jiná rozumně pečlivá osoba[editovat | editovat zdroj]
Podle Mancelové se jinou rozumně pečlivou osobou v kontextu zákona myslí již řádný hospodář. Zůstává zde ale dostatek prostoru pro rozdílný výklad při soudních jednáních.
Judikatura[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšší soud k péči řádného hospodáře uvádí ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1412/2007, následující:
„Pojem péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také, aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná.“[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MANCELOVÁ, Silvia. [s.l.]: C. H. Beck, s. r. o., 2015. 132 s. ISBN 978-80-7400-584-8. Kapitola Povinnost péče řádného hospodáře.
- ↑ Zákon č. 946/1811, Obecný zákoník občanský, § 228Dostupné online.
- ↑ GERYKOVÁ, Kristina. . , 2012 [cit. 14.5.2017]. 72 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc.. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 58/1906, O společnostech s ručením omezeným, § 25. [cit. 14.5.2017]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 243/949, O akciových společnostnostech, § 15. [cit. 14.5.2017]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 89/2012, Občanský zákoník. [cit. 14.5.2017]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 90/2012, O obchodních korporacích. [cit. 14.5.2017]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MANCELOVÁ, Silvia. [s.l.]: C. H. Beck, s. r. o., 2015. ISBN 978-80-7400-584-8. Kapitola Povinnost péče řádného hospodáře.
- ↑ Usnesení č. 5 Tdo 1412/2007. [cit. 14.5.2017]. Dostupné online.
