Otokar Rybář

Otokar Rybář
Otokar Rybář
	Otokar Rybář, foto z r. 1927
poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1907 – 1918
poslanec Terstského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1900 – ???
Stranická příslušnost
Členství	Edinost
Narození	12. září 1865 ; Postojna; Rakouské císařství
Úmrtí	12. ledna 1927 (ve věku 61 let) ; Bělehrad; Království SHS
Alma mater	Vídeňská univerzita
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otokar Rybář (12. září 1865 Postojna – 12. ledna 1927 Bělehrad^[1]) byl rakouský právník a politik slovinské národnosti, předák Slovinců v Terstu, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, po válce diplomat Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Jan Rybář byl železničním úředníkem a inženýrem české národnosti. Otokar studoval v letech 1883–1887 právo na Vídeňské univerzitě, kde roku 1889 získal titul doktora práv. Od roku 1890 pracoval jako advokátní koncipient v Pazinu, od roku 1892 v Sežaně. Od roku 1895 vedl vlastní advokátní kancelář v Terstu. Zde byl také veřejně a politicky aktivní. Zastupoval slovinskou menšinu v Terstu. V letech 1907–1910 byl předsedou místní slovinské politické strany Edinost a až do roku 1918 předsedal i místní organizaci Sokola. Od roku 1900 zasedal jako poslanec Terstského zemského sněmu a byl členem obecní rady Terstu.^[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Terst 5. Byl členem poslanecké frakce Svaz Jihoslovanů. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911, byl nyní nezařazeným poslancem.^[2] K roku 1911 se profesně uvádí jako advokát.^[3] Na Říšské radě se profiloval jako obhájce zájmů Slovinců z Terstu. V roce 1911 prosadil revizi výsledků sčítání lidu v Terstu z roku 1910, když zpochybnil kritérium obcovací řeči. V roce 1917 se podílel na formulování Májové deklarace, kterou se jihoslovanští poslanci přihlásili k utvoření společného jihoslovanského správního útvaru v rámci federalizované monarchie. V roce 1918 předsedal Národní radě v Terstu a byl členem Národní rady v Záhřebu.^[1]

Po válce se zapojil do diplomatických služeb. V letech 1919–1920 reprezentoval Království Srbů, Chorvatů a Slovinců na mírové konferenci v Paříži, kde se podílel na dojednávání hranic mezi jihoslovanským státem a Rakouskem a Maďarskem. V roce 1921 a 1922 pak vedl delegaci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců na konferencích nástupnických států v Římě. V letech 1920–1922 žil v Lublani a Bledu. Od roku 1922 byl velvyslancem v různých zemích. Na ministerstvu zahraničních věcí v Bělehradu vedl odbor pro mezinárodní smlouvy.^[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 9. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Rybář, Otokar (1865-1927), Jurist, Politiker und Diplomat, s. 347. (německy)
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=377&size=45

[Biographien-1] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 9. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Rybář, Otokar (1865-1927), Jurist, Politiker und Diplomat, s. 347. (německy)

[alex.onb.ac.at-2] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[3] ttp://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=377&size=45

[1]

[2]

[3]