Přeskočit na obsah

Otín (Planá)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otín
Severní část návsi v Otíně
Severní část návsi v Otíně
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPlaná
OkresTachov
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel64 (2021)[1]
Katastrální územíOtín u Plané (4,35 km²)
PSČ348 15
Počet domů29 (2021)[2]
Otín
Otín
Další údaje
Kód části obce121274
Kód k. ú.721271
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otín (německy Ottenreuth) je malá vesnice, část města Planá v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Nachází se asi čtyři kilometry východně od Plané. Je zde evidováno 28 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 65 obyvatel.[4]

Otín leží v katastrálním území Otín u Plané o rozloze 4,35 km².[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1355.[6] Ve 14. století zde pravděpodobně vznikla tvrz, jejíž popis se zachoval v urbáři plánského panství z roku 1641. Tvrz stávala jižně od kostela v areálu poplužního dvora. Neudržované objekty dvora a zřícenina budovy tvrze byly beze zbytku odstraněny na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století.[7]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 206 205 211 214 213 217 204 95 95 112 84 72 63 65 64
Počet domů 35 35 35 35 38 38 40 30 52 24 23 24 27 27 29

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1963 Otín byl samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Planá, ale v roce 1950 v okrese Mariánské Lázně. Od roku 1964 je částí města Planá v okrese Tachov. V letech 1950–1963 k obci patřil Křínov.[10]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Z budov zapsaných v seznamu nemovitých kulturních památek se v Otíně nachází kostel Jména Panny Marie. Vystavěn byl původně v přechodném románsko-gotickém stylu, později byl přestavován goticky (přistavěn presbytář), barokně (přestavěna loď) a klasicistně (přistavěna věž). Ve druhé polovině 20. století se kostel vinou neúdržby postupně změnil ve zříceninu a ocitl se na pokraji úplného zániku.[11] V současnosti (září 2014) je budova provizorně zastřešena.

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 260. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-12. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 334. 
  7. ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech. 1. vydání. vyd. Praha: Nakl. Libri, 2000. 379 s. ISBN 80-7277-017-9. S. 214–215. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 406, 263. 
  11. ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. Praha: Libri, 2012. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 173. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]