Ostnák trnitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOstnák trnitý
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák trnitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádbahňáci (Charadrii)
Čeleďostnákovití (Jacanidae)
RodJacana
Binomické jméno
Jacana spinosa
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák trnitý (Jacana spinosa) je bahňák z čeledi ostnákovití, jehož domovinou jsou pobřežní oblasti Mexika a oblasti Střední Ameriky a Karibiku.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Ostnák trnitý (Jacana spinosa) se spolu s ostnákem jihoamerickým řadí do rodu ostnák (Jacana) a čeledi ostnákovití (Jacanidae). Tento řád se tradičně řadí k dlouhokřídlým (Charadriiformes).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Druh má úzké podlouhlé tělo. Opeření je od ocasu až po hruď tmavě hnědé, někdy s mírně nelesklým kaštanovým nádechem v oblasti břicha. Hlava a krk jsou černé se zelenkavým iridiscentním nádechem. Zobák je sytě žlutý, u kořene bílý. Dominantu přední strany hlavy představuje žlutý rohovitý čelní štítek. Primární a sekundární letky jsou žluto-zelené a výrazně kontrastují se zbytkem těla; světlé letky lze však spatřit pouze během letu.[2] V ohybu křídla se nachází cca 7–10 mm žlutě zbarvený osten, který ostnáci mohou použít jako zbraň proti vetřelcům na jejich teritoriích.[3][4]

Nohy jsou dlouhé a tenké zakončené dlouhými prsty, které představují vůbec jedny z nejdelších prstů vzhledem k délce těla mezi všemi ptáky.[5][6] Nohy mají šedé až šedozelené zbarvení, duhovka je hnědá.[2] Průměrná výška ptáků je kolem 24 cm s průměrným rozpětím křídel kolem 51 cm.[7] Samci jsou v průměru o 40 % menší než samice.[8] Podle dat z Kostariky váží samice v průměru kolem 145 g a samci kolem 87 g.[7]

Biologie a chování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Ostnáci trnití provozují jeden z nejvzácnějších rozmnožovacích systémů mezi všemi ptáky: polyandrie založená na obraně zdrojů.[9] Dochází u nich totiž k genderově obrácené roli – stavbu hnízda, inkubací vajec a výchovu mláďat zajišťuje samec, zatímco mnohem větší samice hlavně brání teritorium.[9] Samice se páří s 1–4 samci. Každý z těchto samců obývá vlastní teritorium o rozměrech cca 40×40 m, na kterých netoleruje žádný jiný ptačí druh.[10] Samci si tato teritoria agresivně brání, samice pomáhá bránit teritoria všem samcům, se kterými je ve svazku.[9]

Jakmile dojde k utvoření páru, samec postaví hnízdo z chrastí plovoucí na vodě.[10] Snůšku většinou tvoří 4 hnědá vejce s černými skvrnami. Samice může klást snůšku i každých devět dní.[7] U samic nikdy nedochází k inkubaci vajec a pokud samec opustí hnízdo, samice o inkubaci nejeví zájem. Ostatně hnízdí nažina se vyvíjí pouze u samců. Po vylíhnutí si mláďata sama začnou shánět potravu a jsou schopná chůze, plavání i potápění. Po narození jsou všude doprovázena samcem, avšak postupně se samec od mláďat vzdaluje na stále delší dobu. Po vylíhnutí mláďat samice nepřestává bránit teritorium, i když na výchově samotné se nepodílí. K prvnímu letu mláďat dochází v cca 5 týdnech. Občas dochází k vyhnání samice z jejího „multiteritoria“ jinou samicí, která může přebrat vyhnané samici všechny její partnery s hnízdy.[10]

Rozmnožování je nejčastější na počátku období dešťů, nicméně může k němu docházet po celý rok.[7]

Hlasový projev[editovat | editovat zdroj]

Ostnáci se dokáží hlasitě projevovat, vydávají převážně hrubě znějící volání, chrčivé zvuky a klepání připomínající ťukání psacího stroje.[8]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hmyzem a semínky. Hnízdící jedinci se krmí samostatně, nehnízdící ptáci se občas krmí v neforemných skupinkách.[8]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Druh je rozšířen po obou stranách mexického pobřeží, dále v Belize, Nikaragui, Dominikánské republice, El Salvadoru, Panamě, Hondurasu, Guatemale, Haiti, Hondurasu, Haiti, Jamajce, Kubě a Kostarice.[11] Příležitostně ostnáci zaletí i severněji do Texasu, zatoulaní jedinci byli pozorováni i na Floridě[12] či v Arizoně.[13] Obývá převážně bažiny, mělké rybníky a rašeliniště, občas sbírá potravu na zatravněných zavodněných loukách a polích.[7]

IUCN odhaduje celkovou populaci ptáků na 0,5–5 milionů.[11]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

I když je populační trend neznámý, druh je hodnocen jako málo dotčený.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Hayman, Merchant a Prater 2011, s. 242.
  3. Northern Jacana (Jacana spinosa) [online]. Birds.com [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Spurs and blades on the wings of jacanas, lapwings, sheathbills and archaeotrogonids (clubs, spurs, spikes and claws part II) [online]. Scienceblogs.com, 2003 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. World Records: 10 Superstars of the Avian World [online]. Audubon.com, 2015-02-24 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. INTERNATIONAL, Living on Earth / World Media Foundation / Public Radio. Living on Earth: BirdNote®: Lily-Trotters, Jesus Birds. Living on Earth [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e RUTHERFORD, Ryne. Jacana spinosa (northern jacana) [online]. Animal Diversity Web [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c Colwell 2010, s. 60.
  9. a b c STEPHENS, Martin M. Interspecific aggressive behavior of the polyandrous Northern Jacana (Jacana spinosa). S. 508–518. The Auk [online]. 1984 [cit. 2021-06-03]. Roč. 101, s. 508–518. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c JENNI, Donald A.; COLLIER, Gerald. Polyandry in the American Jaçana (Jacana spinosa). S. 743–765. The Auk [online]. 1972-10 [cit. 2021-06-03]. Roč. 89, čís. 4, s. 743–765. Dostupné online. DOI 10.2307/4084107. (anglicky) 
  11. a b c Jacana spinosa.Chybí název periodika! BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2020, 2020-02-19 [cit. 2021-06-03]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22693550A168911151.en. (anglicky) 
  12. Hayman, Merchant a Prater 2011, s. 219.
  13. Northern Jacana [online]. Arizona Bird Comittee [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COLWELL, Mark A., 2010. Shorebird ecology, conservation, and management. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-26640-7. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony, 2011. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]