Ostara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ostara
Johannes Gehrts: Ostara
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Frigg jako Ostara – Carl Emil Doepler (1824-1905)

Ostara[pozn. 1] či Eostre[pozn. 2] je germánská bohyně jara. Z jména této bohyně vychází anglické Easter a německé Ostern, oboje ve významu „Velikonoce“.[1]

Ostara typově odpovídá dalším indoevropským bohyním úsvitu, které byly také spojeny s oslavami jara.[2]

Bohyně[editovat | editovat zdroj]

Z jmen Ostara a Ēostre byl rekonstruován pragermánský tvar *Austrǭ vycházející z praindoevropského *h₂éwsōs „úsvit, bohyně úsvitu“. Tato jména odpovídají sanskrtskému Ušas, starořeckému Éós, latinskému Aurora a litevskému Aušra.[3][4]

Anglosaský učenec Beda Ctihodný ve svém díle De temporum ratione „Počítání času“ z 8. století v patnácté kapitole zmiňuje dobová jména měsíců, včetně měsíce Ēosturmōnaþ, který byl zasvěcen bohyni jménem Eostre. Ôstarmânôth a Ôst(a)rûn je znám také ze starohornoněmeckých zdrojů.[5]

Svátek[editovat | editovat zdroj]

Svátek pod tímto jménem je dnes slaven wiccany a v některých tradicích germánského novopohanství. Ve Wicce je Ostara je jedním z osmi sabatů Kola roku spadajícím na jarní rovnodennost a je chápána jako oslava probuzení přírody a Bohyně.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. starohornoněmecky
  2. staroanglicky Ēostre, též Ēastre

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 227. [Dále jen West (2007)]. 
  2. West (2007), s. 225-226.
  3. West (2007), s. 217.
  4. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. ISBN 978-1884964985. S. 148. 
  5. West (2007), s. 218, 227.
  6. CUNNINGHAM, Scott. Kniha stínů. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3369-2. S. 43.