Orfeus

Orfeus (řecky Ὀρφεύς, latinsky Orpheus) byl v řecké mytologii synem Múzy Kalliopé a říčního boha Oiagra nebo boha Apollóna. Byl to největší hudebník a pěvec řeckých mýtů.

Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i Sirény bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné Eurydice. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí - převozníka Charóna, boha podsvětí Háda i jeho manželku Persefonu. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou - později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl Tantalos, Sisyfos, Ixión - největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i Erínye a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy Argonautů. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy - za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé Bakchantky házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky Hebros však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov Lesbos.

Odraz v umění

Dojímavý příběh Orfea a Eurydiky okouzloval umělce všech dob, jsou známy desítky básnických zpracování, množství obrazů, reliéfů, vázových maleb. Alespoň některé z těchto děl jsou:

poslední antické zpracování je z ruky Ovidiovy
novodobý obraz Orfeus a Eurydika od Nicolase Poussina (z r. 1569)
obraz Orfeus odvádějící Eurydiku je od Anselma Feuerbacha (asi rok 1867)
socha Antonia Canovy Orfeus (z doby kolem r. 1800, dnes v petrohradské Ermitáži)
Orfeus a Eurydika od Augusta Rodina (z roku 1894, dnes v Rodinově muzeu v Paříži)
opera Orfeus a Eurydika od Christopha Willibalda Glucka (z roku 1762)
symfonická báseň Orfeus (1854) autora Ferenze Liszta
klasická opereta Orfeus v podsvětí od Jeana Jacquese Offenbacha (1858) a další díla.
báseň Orfeus, Eurydika, Hermes Rainera Maria Rilka ve sbírce Nové básně (1907) a samostatná sbírka Sonety Orfeovi (1922), která je považována za jedno z básníkových nejvýznamnějších děl
opera L’Orfeo od Claudia Monteverdiho