Ixión

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o postavě z řecké mytologie. O transneptunickém tělese pojednává článek Ixion (planetka).
Ixión, José Ribera, 1632

Ixión (řecky Ιξίων, latinsky Ixion) je v řecké mytologii synem lapithského krále Flegya.

Ixión se měl oženit s dívkou Diou a pozval jejího otce Éionea (zvaného též Déioneus), aby přišel na hostinu a pro bohaté svatební dary. Místo toho ale nastražil jámu s hromadou žhavého dřevěného uhlí. Budoucí tchán do ní spadl a uhořel. To vzbudilo odpor u nižších bohů, považovali to za odporný čin a odmítali ho očistit z viny. Jediný Zeus, nejvyšší bůh, ho očistil a dokonce ho pozval ke svému stolu.

Jenže Ixión byl ke všemu také nevděčník a prostopášník, usiloval při té příležitosti ještě o Diovu manželku Héru. Jenže Zeus ho prohlédl, z mraku vytvořil podobu nepravé Héry a podnapilý Ixión se k ní opravdu nestoudně měl. Zeus ho přistihl při činu, nechal ho zbičovat. Poté ho svrhl do Tartaru, kde byl vpleten do kola, které se stále otáčí. Připojil se tak k známým podsvětním trpitelům – Sisyfovi a Tantalovi.

Říká se[kdo?], že nepravá oblačná Héra byla poté jako Nefelé, bohyně oblaků, matkou prvního Kentaura.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Malíř Tizian se nechal inspirovat tresty těchto bájných provinilců a v letech 1549-1550 vytvořil seriál obrazů, mezi nimi také Prométheovo utrpení, obrazy Prométheus, Sisyfos a Tantalos se zachovaly a jsou dnes v madridském Pradu, ale Ixión se v 17. století za neznámých okolností ztratil.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky