Opatovický vrch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Opatovický vrch
Opatovický vrch od severu, při pravém okraji vystupuje rozhledna Vysoká
Opatovický vrch od severu, při pravém okraji vystupuje rozhledna Vysoká

Vrchol421 m n. m.
Prominence28,7 – 30,7 m ↓ sedlo na silnici I/2[1]
Izolace1,3 km → Vysoká[2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříHornosázavská pahorkatina / Kutnohorská plošina / Malešovská pahorkatina / Zásmucká pahorkatina / Miskovická část[3]
Souřadnice
Opatovický vrch
Opatovický vrch
Horninamigmatit
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatovický vrch (421 m n. m.) je kopec ve Středočeském kraji, v jižní části okresu Kolín v katastrálním území Opatovice. Leží 5,5 km západně od města Kutná Hora a 1 km jižně od Opatovic, části obce Červené Pečky.[2] Starší zdroje udávají nadmořskou výšku Opatovického vrchu o 1–2 m nižší – 419 až 420 m n. m.[4][5][6]

Opatovický vrch je nejvyšším bodem Českobrodského bioregionu.[7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrchol je zalesněn, zajímavé výhledy jsou z jižního úbočí. Na vrcholu vystupují početné skalní výchozy[8] a jsou zde vegetací porostlé prohlubně po těžbě kamene, snad křemene dobývaného pro užití ve sklářství.[9] Geologicky tvoří vrch pararuly a zhruba severojižně orientovaná žíla migmatitu gföhlské skupiny moldanubika.[10] Půdní pokryv vrchu tvoří kambizemě modální, na jihozápadním úpatí pak hnědozemě modální.[11]

Skalní výchoz při vrcholu o výšce 3,5 m pojmenovaný Bethlehem nabízí několik horolezeckých cest obtížnosti od 2 do 6C Fb.[8] Další terén jménem Střevíc[8] se nalézá v přilehlé Opatovické oboře, která je průchozí.

Opatovický vrch je druhým nejvyšším ze skupiny sedmi vrchů (v čele s Vysokou), která vytváří srážkový stín v oblasti Miskovic–Kutné Hory. Tuto oblast zároveň chrání před působením západního až severozápadního větru.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve sporu o nástupnictví místem táhlo vojsko Konráda II. Znojemského a jeho spojenců ve snaze uchvátit knížecí trůn. Cestou z Moravy muselo projít mezi Opatovickým vrchem a kopcem Vysoká (470 m). Na cestě do Prahy se jim postavil kníže Vladislav II. se slabšími silami, které zaujaly výhodnější polohu na svazích vrchu Vysoká. Bitva byla svedena 25. dubna 1142 na blíže neznámém místě.[12]

Přes propast času nelze spolehlivě rozhodnout, zdali jméno nedaleké vsi Bojiště odkazuje k dávné bitvě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Základní mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-02-07]. Vrstevnice 392 m v lokalitě Na Trojích. Dostupné online. 
  2. a b Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  3. BALATKA Břetislav, KALVODA Jan - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)
  4. a b PAVLŮ, Ivan; et al. Theses of the neolitic site of Bylany. In: POULÍK, Josef. Památky archaeologické. Praha: Academia, 1986. ISSN 0031-0506. S. 402. (anglicky)
  5. KAFKA, Josef. Okolí Prahy. Praha: Edvard Grégr a synové, 1923. Dostupné online. S. 230. 
  6. ŠUBERT, Adolf. Čechy. Praha: J. Otto, 188?. Dostupné online. Kapitola Polabí, s. 151. 
  7. CULEK, Martin; GRULICH, Vít; LAŠTŮVKA, Zdeněk; DIVÍŠEK, Jan. Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 447 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-6693-9. S. 44. 
  8. a b c Skalní oblasti ČR ... a přilehlé okolí [online]. [cit. 2020-12-07]. Kapitola OPATOVICKÝ VRCH. Dostupné online. 
  9. BÍLEK, Jaroslav. Kutnohorské dolování. 6. Kutací a průzkumné práce v kutnohorském revíru a v jeho okolí. Kutná Hora: Nakladatelství a vydavatelství Martin Bartoš - Kuttna, 2000. 67 s. Dostupné online. ISBN 80-86406-09-1. Kapitola Opatovický vrch, s. 41. 
  10. Geovědní mapy 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  11. Půdní mapa České republiky 1 : 50 000, list 13–32 Kolín. Praha: Česká geologická služba, 2012. 
  12. CHOC, Pavel. Boje o Prahu za feudalismu. 1. vyd. Svazek 2. Praha: [s.n.], 1957. 497 s. (Dějiny vojenství. Ř. A). Kapitola 6 Nejtěžší obležení Prahy moravskými údělnými knížaty v roce 1142, s. 181. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]