Olga Paršová-Zikešová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olga Paršová
Narození2. října 1853
Praha
Úmrtí7. června 1941 (ve věku 87 let)
Praha
Povoláníoperní pěvkyně a pedagožka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Paršová-Zikešová (rozená Zikešová, 2. října 1853 Praha7. června 1941 Praha) byla česká operní pěvkyně (sopranistka) pražského Národního divadla.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze. Po absolvování základního vzdělání absolvovala pěveckou školu Františka Pivody.[1] Svého prvního vystoupení se dočkala 14. října 1873 na jevišti v německém Ulmu v roli Leonory ve Verdiho opeře Trubadúr. Následně nastoupila do angažmá Prozatimního divadla. Roku 1875. pak odešla ke Grolovu divadlu v Berlíně, načež pak hostovala na řadě německých operních scén, mj. ve Štrasburku, Lipsku, Norimberku, Kasselu, Rotterdamu, Stuttgartu, Brunšviku či Kolíně nad Rýnem.[1] Roku 1887 nastoupila do angažmá v souboru Národního divadla v Praze. Zde setrvala až do ukončení pěvecké kariéry roku 1894, následně pak založila a provozovala vlastní školu operního zpěvu.

Za svou kariéru ztvárnila několik desítek operních rolí různých charakterů.

Zemřela 7. června 1941 v Praze ve věku 87 let.

Jejím manželem byl Ferdinand Zikeš, barytonista Nového německého divadla v Praze. Jejich synem byl zpěvák Richard Zikeš.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JAN OTTO. Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. [s.l.]: V Praze, J. Otto 275 s. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČECH, Adolf. Z mých divadelních pamětí. V Praze: Máj, [1903], s. 81. Dostupné online
  • Národní album: Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899, s. 333. Dostupné online
  • NOVÁK, Ladislav. Opera a balet staré gardy Národního divadla: s dvaapadesáti dokumentárními vyobrazeními [na sedmi přílohách : Stará garda II. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1938, s. 163. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]