Oldřich Peloušek
| Oldřich Peloušek | |
|---|---|
 Oldřich Peloušek (1952) | |
| Narození | 9. ledna 1905 Brno |
| Úmrtí | 5. prosince 1969 (ve věku 64 let) |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oldřich Peloušek (9. ledna 1905 Brno – 5. prosince 1969) byl český nástrojař, manažer a zlepšovatel.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Brně. V Třebíči se vyučil strojním zámečníkem. Od roku 1928 pracoval u Československých státních drah (ČSD), nejprve ve výtopně. Po roce 1945 se stal vedoucím nástrojárny ve výtopně v Horních Heršpicích.[2] Jako zaměstnanec materiálové ústředny ČSD v Brně[3] přišel se zlepšovacím návrhem pneumatického utahováku. Působil ve Šmeralových závodech, v Královopolské strojírně a v brněnském družstvu Drukov, kde byl uváděn jako zámečník[4] i ředitel.[1] Jako nositel Řádu práce se veřejně vyjadřoval v médiích.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Zlepšovací návrh na pneumatický utahovák šroubů a matic PU-30 byl zkonstruován s úmyslem ulehčit práci při montáži kolejového svršku. Vedení ČSD o tento utahovák nemělo zájem a problém řešilo benzínovým utahovákem, takzvanou „mupkou",[6] který byl autonomní a nepotřeboval zdroj stlačeného vzduchu.[7][8] Peloušek se obrátil na ministra průmyslu Augustina Klimenta, který zorganizoval celostátní aktiv, kam přijeli zástupci ministerstev a velkých podniků. Přítomné se povedlo přesvědčit o výhodách Pelouškova řešení a jeho novinky se pak začala užívat nejen při montáži, ale především při demontáži zarezlých spojů. Zarezlé šrouby a matice, které pracovníci dosud demontovali destruktivně, tedy sekáním nebo upalováním hořákem, bylo možno použitím Pelouškova řešení pohodlně uvolnit.[9] Přístroj PU-30 prováděl celkem pět operací. Mimo utahování a povolování šroubových spojů také řezání závitů a zaválcování trubek.[10]
Pneumatický utahovák někdy označovala odborná literatura jako impulzní utahovák.[11] Výrobcem utahováku PU-30 byl národní podnik Nářadí Praha, provoz Lázně Bělohrad.[12] Vedle pneumatického utahováku vymyslel Peloušek rovněž elektrický utahovák šroubů.[13]
Oldřich Peloušek byl spoluautorem několika patentů:
- CH368382A, GB901256A Zařízení pro obrábění nebo zpracování materiálu, Přihláška (č. 1145) podána v Československu Šmeralovými závody, národní podnik dne 4. března 1958 (spolu s Františkem a Miloslavem Žákovými) [14]
- CH375584A Generátor mechanických impulsů. Přihláška podána Šmeralovými závody, národní podnik v Československu dne 25. února 1958 (spolu s Františkem a Miroslavem Žákem) [15]
- Zařízení na broušení strojních součástí s vibračním pohybem brusného kotouče (spolu s Miroslavem Keberlem).[1]
- Patent na hydraulický lis (spolu s Františkem Jelínkem a Bedřichem Bulhartem).
- Válcovací stolice na válcování kovů (spolu s Emanuelem Šlemrem, Miloslavem Žákem a Františkem Žákem).
Pocty
[editovat | editovat zdroj]V seznamu nositelů Řádu práce, který byl udělován v době nesvobody, je Peloušek uveden na 127. místě s datem propůjčení 30. duben 1952 (samotný řád práce byl zřízen 3. dubna 1951)[16]
Metonymická apelativizace
[editovat | editovat zdroj]Příjmení Peloušek prošlo zobecněním, tedy přenesení vlastního jména na obecné označení věci. Nazývá se tak hovorově pneumatický rázový utahovák používaný v dolech při utahování třmenů obloukové důlní výztuže,[17] při výměně (přezouvání) kol automobilů nebo na montážních linkách.[18]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ SOLAROVÁ, Helena. Zvítězí zdravý rozum?. Svět práce. 1952-12-04, s. 5. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0139-6757.
- ↑ Milionové úspory. Obrana lidu. 1951-02-10, roč. 5, čís. 34, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Vyznamenaní budovatelé socialismu. Rudé právo. 1952-05-21, roč. 32, čís. 128, s. 14. Dostupné online.
- ↑ PELOUŠEK, Oldřich. Přesvědčivý důkaz o prvenství. Obrana lidu. 1960-05-17, roč. 19, čís. 120, s. 1.
- ↑ Pražce, které znamenají svět. Československý voják. 1974-06-27, roč. 23, čís. 13, s. 26. Dostupné online.
- ↑ HORSKÝ, Jiří. Za mořem a sluncem. Obrana lidu. 1975-08-23, roč. 34, čís. 34, s. 5. Dostupné online.
- ↑ MÁCHA, Dalibor. Plody kolektivnosti. Obrana lidu. 1984-05-12, roč. 43, čís. 92, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Zlepšovací námět, jenž přinese milionové úspory. Úřední list Československé republiky. 1951-02-11, roč. 32, čís. 35, s. 345. Dostupné online.
- ↑ PELOUŠEK, Oldřich. Musíme bojovat za vyšší techniku. Rudé právo. 1952-11-2, roč. 32, čís. 292, s. 2. Dostupné online.
- ↑ LIŠKA, Antonín. Údržba a opravy pneumatických strojů, nástrojů a přístrojů. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. 294 s. S. 46.
- ↑ SMRČKA, Karel. Mechanizace na externí montáži. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. 87 s. S. 17.
- ↑ SMRČKA, Karel. Mechanizace na externí montáži. Praha: SNTL, 1964. Dostupné online. S. 20. Dostupné online po registraci.
- ↑ Espacenet – search results. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Espacenet – search results. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Řád práce: seznam nositelů [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ GEOCACHING. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ V ZPS Líšeň. Obrana lidu. 1957-01-29, roč. 16, čís. 25, s. 2. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Oldřich Peloušek, Josef Podroužek, Jaroslav Volný: Impulsní a vibrační technika, Praha, Práce, 1964, 67 stran
