Přeskočit na obsah

Oldřich Peloušek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oldřich Peloušek
Narození9. ledna 1905
Úmrtí5. prosince 1969 (ve věku 64 let)
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Peloušek (9. ledna 1905 – 5. prosince 1969) byl český zlepšovatel.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Peloušek pracoval již před válkou u Československých státních drah. Jako zaměstnanec materiálové ústředny ČSD v Brně[2] přišel se zlepšovacím návrhem pneumatického utahováku.

Dále působil ve Šmeralových závodech a Královopolské strojírně.

Dalším jeho působištěm je Drukov, kde byl uváděn jako zámečník[3] i ředitel.[1]

Jako nositel Řádu práce se veřejně vyjadřoval v médiích.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zlepšovací návrh na pneumatický utahovák šroubů a matic PU-30 byl zkonstruován s úmyslem ulehčit práci při montáži kolejového svršku. Vedení ČSD o tento utahovák nemělo zájem a řešilo potřebu benzínovým utahovákem - „mupkou"[5], který byl autonomní a nepotřeboval zdroj zdroj stlačeného vzduchu.[6][7]

Oldřich Peloušek se obrátil na ministra průmyslu Gustava Klimenta. Ten zorganizoval celostátní aktiv, kam přijeli zástupci ministerstev a velkých podniků. Brzy byl oceňován v celém průmyslu a to nejen při montáži, ale především při demontáž zarezlých spojů. Zarezlé šrouby a matice, které pracovníci dosud demontovali destruktivně, t. j. sekáním nebo upalováním hořákem, bylo možno tímto pneumatickým nářadím uvolnit.[8] PU-30 prováděl celkem pět operací. Mimo utahování a povolování šroubových spojů to bylo také řezání závitů a zaválcování trubek.[9]

Pneumatický utahovák někdy označovala odborná literatura jako impulzní utahovák.[10] Výrobcem utahováku PU 30 byl národní podnik Nářadí Praha, provoz Lázně Bělohrad.[11]

Oldřich Peloušek byl spoluautorem několika patentů:

  • CH368382A, GB901256A Zařízení pro obrábění nebo zpracování materiálu, Přihláška (č. 1145) podána v Československu Šmeralovými závody, národní podnik dne 4. března 1958 (spolu s Františkem a Miroslavem Žákem) [12]
  • CH375584A Generátor mechanických impulsů. Přihláška podána Šmeralovými závody, národní podnik v Československu dne 25. února 1958 (spolu s Františkem a Miroslavem Žákem) [13]
  • Zařízení na broušení strojních součástí s vibračním pohybem brusného kotouče (spolu s Miroslavem Keberlem).[1]
  • Patent na hydraulický lis (spolu s Františkem Jelínkem a Bedřichem Bulhartem).
  • Válcovací stolice na válcování kovů (spolu s Emanuelem Šlemrem, Miloslavem Žákem a Františkem Žákem).

Pocty[editovat | editovat zdroj]

V seznamu nositelů Řádu práce je Oldřich Peloušek uveden na 127. místě s datem propůjčení 30. duben 1952 (Řád práce byl zřízen 3. dubna 1951)[14] Toto datum je důležité z hlediska historického kontextu: dvě desítky osob odsouzených v politických procesech k trestu smrti čekalo v té době na vykonání rozsudku.

Metonymická apelativizace[editovat | editovat zdroj]

Příjmení Peloušek prošlo zobecněním, tedy přenesení vlastního jmena na obecné označení věci. Jedná se o pneumatický rázový utahovák používaný v dolech při utahování třmenů obloukové důlní výztuže, [15] při výměně (přezouvání) kol automobilů nebo na montážních linkách.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

1) Oldřich Peloušek, Josef Podroužek, Jaroslav Volný: Impulsní a vibrační technika, Praha, Práce, 1964, 67 stran

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Milionové úspory. Obrana lidu. 1951-02-10, roč. 5, čís. 34, s. 2. 
  3. ↑ Vyznamenaní budovatelé socialismu. Rudé právo. 1952-05-21, roč. 32, čís. 128, s. 14. Dostupné online. 
  4. ↑ PELOUŠEK, Oldřich. Přesvědčivý důkaz o prvenství. Obrana lidu. 1960-05-17, roč. 19, čís. 120, s. 1. 
  5. ↑ Pražce, které znamenají svět. Československý voják. 1974-06-27, roč. 23, čís. 13, s. 26. Dostupné online. 
  6. ↑ HORSKÝ, Jiří. Za mořem a sluncem. Obrana lidu. 1975-08-23, roč. 34, čís. 34, s. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ MÁCHA, Dalibor. Plody kolektivnosti. Obrana lidu. 1984-05-12, roč. 43, čís. 92, s. 3. Dostupné online. 
  8. ↑ Zlepšovací námět, jenž přinese milionové úspory. Úřední list Československé republiky. 1951-02-11, roč. 32, čís. 35, s. 345. Dostupné online. 
  9. ↑ PELOUŠEK, Oldřich. Musíme bojovat za vyšší techniku. Rudé právo. 1952-11-2, roč. 32, čís. 292, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ LIŠKA, Antonín. Údržba a opravy pneumatických strojů, nástrojů a přístrojů. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. 294 s. S. 46. 
  11. ↑ SMRČKA, Karel. Mechanizace na externí montáži. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. 87 s. S. 17. 
  12. ↑ Espacenet – search results. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Espacenet – search results. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Řád práce: seznam nositelů [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ GEOCACHING. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ V ZPS Líšeň. Obrana lidu. 1957-01-29, roč. 16, čís. 25, s. 2. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oldřich_Peloušek&oldid=24031690“