Přeskočit na obsah

Okáč prosíčkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOkáč prosíčkový
alternativní popis obrázku chybí
Okáč prosíčkový, Toužimsko
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Athropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Podčeleďokáči (Satyrinae)
Binomické jméno
Aphantopus hyperantus
Linnaeus, 1758
Synonyma
  • Aphantopus hyperanthus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus) je zástupcem jednoho z nejpočetnějších druhů čeledi babočkovitých (podčeledi okáčů) na českém území a zároveň jedním z nejrozšířenějších denních motýlů České republiky. Jedná se o středně velkého motýla, který je charakteristický pěti výraznými oky na rubové straně spodních křídel, a to u samců i u samic.

Okáč prosíčkový je hojně rozšířen v palearktickém areálu, od Britských ostrovů přes Evropu až po východní Asii. Jeho přirozeným biotopem jsou louky všech možných typů – zarůstající, křovinaté i podmáčené, zároveň ho najdeme na okrajích lesů či na lesních pasekách.[2]

Chování a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Živnou rostlinou okáče prosíčkového jsou různé druhy trav, například sveřep vzpřímený, kostřava červená, válečka prapořitá, lipnice luční, bezkolenec modrý, metlice trsnatá, medyněk měkký, ovsík vyvýšený a bojínek luční. Motýl je jednogenerační, samice se páří jen jednou, přičemž se samice vystavují samcům na stéblech trávy a tito je aktivně vyhledávají tzv. „patrolovacím“ letem. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do trsů trav. Larvy žijí samostatně, krmí se převážně v noci a rostou poměrně pomalu. Kuklí se na stejném místě do kokonu z hedvábných vláken.[2]

Ochrana a ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

V České republice je velmi rozšířený a hojný, s výjimkou nejvyšších hor. Nepatří mezi ohrožené druhy.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2024-08-10].
  2. a b lepidoptera.cz. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENEŠ, KONVIČKA, (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]