Okáč prosíčkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOkáč prosíčkový
alternativní popis obrázku chybí
Okáč prosíčkový, Toužimsko
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Athropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Podčeleďokáči (Satyrinae)
Binomické jméno
Aphantopus hyperantus
Linnaeus, 1758
Synonyma
  • Aphantopus hyperanthus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus) je zástupcem jednoho z nejpočetnějších druhů čeledi babočkovitých (podčeledi okáčů) na českém území a zároveň jedním z nejrozšířenějších denních motýlů České republiky. Jedná se o středně velkého motýla, který je charakteristický pěti výraznými oky na rubové straně spodních křídel, a to u samců i u samic.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Okáč prosíčkový je hojně rozšířen v palearktickém areálu, od Britských ostrovů přes Evropu až po východní Asii. Jeho přirozeným biotopem jsou louky všech možných typů – zarůstající, křovinaté i podmáčené, zároveň ho najdeme na okrajích lesů či na lesních pasekách.[1]

Chování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Živnou rostlinou okáče prosíčkového jsou různé druhy trav, například sveřep vzpřímený, kostřava červená, válečka prapořitá, lipnice luční, bezkolenec modrý, metlice trsnatá, medyněk měkký, ovsík vyvýšený a bojínek luční. Motýl je jednogenerační, samice se páří jen jednou, přičemž se samice vystavují samcům na stéblech trávy a tito je aktivně vyhledávají tzv. "patrolovacím" letem. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do trsů trav. Larvy žijí samostatně, krmí se převážně v noci a rostou poměrně pomalu. Kuklí se na stejném místě do kokonu z hedvábných vláken. [1]

Ochrana a ohrožení[editovat | editovat zdroj]

V České republice je velmi rozšířený a hojný, s výjimkou nejvyšších hor. Nepatří mezi ohrožené druhy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b lepidoptera.cz. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, KONVIČKA, (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]