Octomilka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOctomilka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Octomilka obecná - sameček
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád dvoukřídlí (Diptera)
Čeleď octomilkovití (Drosophilidae)
Podčeleď Drosophilinae
Rod octomilka (Drosophila)
Fallén, 1823
Podrod Sophophora
Binomické jméno
Drosophila melanogaster
Meigen, 1830[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), čeleď octomilkovití, řád dvoukřídlí (Diptera). Druhové jméno pochází z řečtiny a znamená "černobřichá". Drosophily, tzv. "banánové" nebo "ovocné mušky", jsou využívány jako laboratorní zvířata nebo krmivo, ale především jako nejrozšířenější modelové organismy v biologii a v genetických studiích, fyziologii a evoluční biologii. Zástupci čeledi vrtulovití (Tephritidae) jsou také označování jako "ovocné mušky", což někdy může vést k nedorozuměním (tato čeleď patří k významným škůdcům na pěstovaném ovoci).

Pro laboratorní a chovatelské (krmivo) účely se z praktických důvodů často používá bezkřídlá mutace.

Původní (divoká) forma octomilky obecné má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách apod. Beznohé larvy jsou dlouhé přibližně 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Sameček (vpravo) a samička D. melanogaster
Pohled shora
Pohled z boku

Chov octomilky[editovat | editovat zdroj]

Octomilky, kterým chovatelé říkají "vinné mušky" jsou důležitým zdrojem potravy pro dravý hmyz, některé ryby, žáby a mláďata malých druhů ještěrů. Chovají se dvě formy octomilek - klasická, okřídlená, a se zakrnělými křídly (používá se častěji, je vhodnější jak pro chov tak manipulaci).

Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě, tj. 30 °C a více, začínají degenerovat.

Skvěle se jim daří na vysokoškolských kolejích.

K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme např. gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm. V profesionálních chovech se připravuje tato půda:

1. agar 11g
2. sušené pivovarské kvasnice 24 g
3. nerafinovaný třtinový cukr 40 g
4. bioklein 24 g
5. kukuřičná mouka 80 g
6. kyselina benzoová 2 g
7. kyselina sorbová 0,5 g
8. voda 1000 g

Složky 1.-5. přidáme do 8. a rozvaříme za stálého míchání, 6. a 7. rozpustíme v denaturovaném lihu, obojí smícháme a mírně, krátce povaříme. Za horka plníme do chovných nádob, které ihned uzavřeme vatovým tampónem. Po zchladnutí a ztuhnutí půdy přidáme složený filtrační papír a násadu.

V domácích podmínkách je receptura následující:

1. agar 1 g
2. cukr 5 g
3. dětská krupice 5 g (nebo kukuřičná mouka 20 g)
4. voda 100 ml

V 70 ml studené vody rozpustíme cukr, rozmícháme ve vodě a rozvaříme ve vodní lázni přímo v chovných nádobách. Po ztuhnutí zalijeme povrch kvasnicemi rozpuštěnými ve vodě. Potom umístíme filtrační papír a násadu octomilek.

Při optimální teplotě trvá jejich vývojový cyklus 8-10 dní. Z vajíček se larvy líhnou do 24 hodin, za 4 dny se 2x svlékají, potom se zakuklí a za 4 dny se líhnou dospělí jedinci.

Jejich jedinou nevýhodou je krátká životnost.

Embryonální vývoj[editovat | editovat zdroj]

Tělní segmentace je ze všech živočichů asi nejrozvinutější u členovců a podrobně zkoumána byla u octomilky („mouchy“ rodu Drosophila). Octomilky jsou oblíbeným modelovým organismem genetiků, a proto není divu, že zde byl průběh segmentace popsán právě z molekulárního hlediska. Výraznou roli hraje v segmentaci těla hmyzu gen bicoid, který umožňuje již velmi záhy po oplození vajíčka rozlišit budoucí přední a zadní část embrya. Tento morfogen řídí spouštění dalších genů v jednotlivých tělních článcích, tyto geny se označují gap geny. Postupně se tím spouští čím dál jemnější kontrola nad jednotlivými oblastmi embrya.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drosophila melanogaster na anglické Wikipedii.

  1. Meigen JW. Systematische Beschreibung der bekannten europäischen zweiflügeligen Insekten. (Volume 6). [s.l.] : Schulz-Wundermann, 1830. Dostupné online. (German)  
  2. CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B.. Biologie. Praha : Computer press, 2006. S. 1332.