Přeskočit na obsah

Oberneuschönberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oberneuschönberg
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátNěmeckoNěmecko Německo
Oberneuschönberg
Oberneuschönberg
Správa
Telefonní předvolba037360
PSČ09526
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oberneuschönberg je část města Olbernhau v zemském okrese Krušné hory spolkové země Sasko v Německu. Prochází jím železniční trať Pockau-Lengefeld – Neuhausen.

Oberneuschönberg leží přímo na saské straně česko-německé státní hranice asi 3 kilometry jihovýchodně od centra Olbernhau v Krušných horách. Hranici mezi zeměmi tvoří Flájský potok (Flöha). Na severu a východě města je rozsáhlá lesní oblast, která odděluje Oberneuschönberg od jeho bezprostředních sousedů.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1696, ale ke zdejšímu osídlení došlo už v roce 1651. V době pobělohorské se kvůli rekatolizaci průběžně přesouvali protestantští obyvatelé z českého pohraničí na opačnou stranu hranice a tam si, většinou na pustém a nehostinném místě, zakládali své osady. V roce 1651 poskytl Caspar von Schönberg z Pfaffrody pozemek a stavební materiál osmi exulantským rodinám z duchcovského panství na stavbu nové vesnice, kterou osadníci z vděčnosti pojmenovali po něm. V průběhu let se název obce měnil.[1] V roce 1658 žilo v této osadě již 28 protestantských rodin z Čech. Obyvatelé Oberneuschönbergu zpočátku patřili pod farnost Olbernhau, ale v roce 1661 si postavili vlastní dřevěný kostelík, jenž se stal filiálním a spadal pro farnost Dörnthal (Olbernhau). V témže roce (1661) byla v obci postavena škola, která byla v roce 1801 nahrazena novou budovou a v roce 1881 ji nahradila škola nová. V letech 1692–1694 byl dřevěný horský kostel přestavěn do stávající podoby.[2]

Dne 1. července 1950 byl Oberneuschönberg začleněn do Olbernhau.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oberneuschönberg na německé Wikipedii.

  1. a b Schönberg, Oberneu- – HOV | ISGV. hov.isgv.de [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. 
  2. BECHTER, Barbara; DEHIO, Georg. Handbuch der deutschen Kunstmemorialen, Sachsen, Band 2. [s.l.]: Deutscher Kunstverlag (DKV), 1998. 1200 s. S. od 769. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 s. ISBN 9788070170229. OCLC 67292942 Kapitola V Exilu, oddíl: V Sasku a Lužici, část: V druhé polovině 17. století., s. 39–41. 
  • ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 9788070170083. OCLC 62503962 Kapitola V lužických a saských městečkách a vsích, s. 86. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]