Přeskočit na obsah

Německá Nová Guinea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německá Nová Guinea
Deutsch-Neuguinea
1885–1919 Teritorium Nová Guinea 
Mandátní území Tichomořské ostrovy 
Nauru 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Rozloha
249 500 km²
Obyvatelstvo
němčina (úřední), kreolština
Státní útvar
marka Německé Nové Guineje, německá marka
Zánik
28. červen 1919 - podepsání Versailleské smlouvy
Státní útvary a území
Předcházející
Následující
Teritorium Nová Guinea Teritorium Nová Guinea
Mandátní území Tichomořské ostrovy Mandátní území Tichomořské ostrovy
Nauru Nauru

Německá Nová Guinea (výjimečně Německá Austrálie) je souhrnné pojmenování pro veškerá území v Oceánii pod německou správou na přelomu 19. a 20. století (s výjimkou Samoy, která byla spravována odděleně).

Geografické vymezení

[editovat | editovat zdroj]
Rozsah kolonie v roce 1888 a 1899

Německá Nová Guinea se rozkládala v melanéském a mikronéském regionu na území dnešních států nebo závislých území:

V roce 1884 byla v Berlíně založena obchodní společnost „Německá Novoguinejská společnost“ (německy Neuguinea-Kompagnie). Jejím zakladatelem byl Adolph von Hansemann, významný německý bankéř z Cách. Hlavním cílem a předmětem činnosti společnosti bylo získání území v Pacifiku a následný ekonomický rozvoj území. 3. prosince 1884 byla vztyčena německá vlajka na jednom z ostrovů Bismarckova souostroví. V květnu 1885 svěřil císař Vilém II. oficiálně veškerá práva a svrchovanost nad územím do rukou Novoguinejské společnosti. Od roku 1899 bylo pacifické území spravované přímo německou vládou z Berlína.

Země císaře Viléma – v roce 1884 vztyčena německá vlajka, od 1885 německá kolonizace

Bismarckovo souostroví – v roce 1884 vztyčena německá vlajka, od 1885 německá kolonizace

severní Šalomounovy ostrovy – pod německou správou se nacházely nejsevernější ostrovy z Šalomounova souostrovíBougainville, Buka, Choiseul, Santa Isabel a okolní menší ostrovy. Německo se ocitlo ve sporu se Spojeným královstvím kvůli územním požadavkům v Oceánii. V roce 1899 byla podepsána britsko-německá smlouva, ve které se Německé císařství vzdalo všech ostrovů na jih od Bougainville ve prospěch Británie, naopak Británie přenechala Německu své územní nároky nad západní Samou.

Nauru – roku 1888 dovršily německé vojenské jednotky boj s domorodým obyvatelstvem a ostrov byl přičleněn ke kolonii

Na území Marshallových ostrovů vzneslo roku 1874 formální nárok Španělsko. V praxi ale nad ostrovy nemělo kontrolu. Roku 1885 uznalo Španělsko svrchovanost Německa nad souostrovím výměnou za finanční kompenzaci v hodnotě 4,5 milionů dolarů.

Po prohrané španělsko-americké válce zůstala v pacifickém regionu pod španělskou správou pouze část jeho kolonie Španělské Východní IndieSeverní Mariany, Karolíny a Palau. Tyto ostrovy byly řídce osídlené, mezi sebou vzdálené a nepříliš ekonomicky využitelné. 30. června 1899 vešla v platnost německo-španělská smlouva, ve které prodalo Španělsko tyto ostrovy za cenu 17 milionů marek a definitivně tak skončila španělská přítomnost v Mikronésii a ostrovy se staly německým protektorátem.

Rozpad německé pacifické kolonie:
     Australské mandátní území
     Japonské mandátní území
     mandátní území Nauru pod společnou správou

Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 obsadily australské jednotky Zemi císaře Viléma, Bismarckovo souostroví a ostrovy Bougainville, Buka a Nauru. Japonsko získalo kontrolu nad Palau, Karolínami, Marianami a Marshallovými ostrovy. Podepsáním Versailleské smlouvy ztratilo Německo své veškeré kolonie. 17. prosince 1920 byla ustanovena následující mandátní území Společnosti národů:

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]