Nikola Muchová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nikola Muchová
Nikola Muchová během koncertu kapely Mucha,
Brno, Musilka, 22. března 2013
Základní informace
Narození 19. března 1990 (28 let)
Kyjov
Původ Česko
Žánry femipunk
Povolání hudebnice, skladatelka, textařka, barmanka
Aktivní roky 2005
Vydavatel vlastní náklad
Web profil na bandzone.cz
Významný nástroj
kytara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikola Muchová vystupující někdy pod jménem Nikola Mucha (* 19. března 1990, Kyjov)[1] je česká punková písničkářka. Pochází z Kyjova. Vystupuje od svých 15 let,[2] jak sólově tak s dalšími muzikanty. Hrála v kyjovské kapele Bumasifma,[3][4] nyní má kolem sebe kapelu Mucha.

Ze studií v Brně se vrátila zpátky do Kyjova, kde začala veřejně vystupovat. Pak se ale vrátila do Brna, kde ji objevil Jaroslav Erik Frič a Muchová díky tomu vystupovala na koncertech v klubu Boro, putyce Mandragora, festivalech Krákor a Napříč/Konec Léta u Skaláka. V roce 2009 vydala samonákladem první studiové demo CD nazvané Chlupy. V listopadu 2011 bylo v klubu Boro nahráno živé album Live in Boro/Živě v Boru, které se z neznámých důvodů nevydalo (proti vydání vystoupil Tomáš Vtípil,[5] který se poté angažoval ve vzniku kapely Mucha[6]). Na jaře a v létě 2013 absolvovala sólově první koncerty na Slovensku v Banské Bystrici, které byly zároveň jejími úplně prvními koncerty mimo Českou republiku.

V roce 2012 začala spolupracovat s Martinem Evženem Kyšperským, který kolem ní utvořil kapelu Mucha. Ta začínala ve složení Nikola Muchová – zpěv, kytara, Martin Evžen Kyšperský (též Květy) – basová kytara, Petr Zavadil (též Ty Syčáci) – elektrická kytara a Štěpán Svoboda (též Budoár staré dámy) – bicí. V roce 2013 kapela vydala debutové album Slovácká epopej s průřezem tvorby Muchové. LP album vydalo vydavatelství Piper Records, CD si kapela vydala sama poté, co jí fanoušci přispěli prostřednictvím portálu Hithit.cz přes šedesát tisíc korun.[3] V prosinci 2013 zveřejnila klip svojí kapely Mucha ke skladbě Ježíš, natáčení proběhlo 3. listopadu 2013 v brněnském Kabinetu múz. V říjnu 2014 byl uveden klip ke skladbě Chlapy sú kokoti. Ve stejném měsíci vydala s kapelou Mucha CD Josefene, po jeho vydání pak kvůli časové vytíženosti odešel ze skupiny zakladatel Kyšperský, nahradil jej Ondřej Kyas.

Živí se jako barmanka v brněnské „žeprýpunkové cukrárně & férové kavárně“ Tři ocásci.[3][7] Je vdaná, má dcery Johanku (* 2008) a Dorotku (*2016).[3][8]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Kapela Mucha je také písní Kape mi na karbid přítomna na sampleru Zpívající břidlice (2014) a písní Neodcházej na albu Hommage à Jiří Bulis (2015). Nikola Muchová hostuje také na albu Monkey Business Sex And Sport? Never! (2015) a hraje také v klipu k písni Blue Light Baggie Bingo.Dále hostuje na albu skupiny Mňága&Žďorp Třínohý Pes (2017). Zpívá také písničky I´m lucky na albu skupiny Květy Copak můžu svojí milý mámě říct a Lajka z I.P.Pavlova na albu coverů Davida Kollera David Koller & Friends (obě 2016). Zpívá také duety Pivní zmrd a Tiene múrov s Xavierem Baumaxou na jeho albu Idueto (2017).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Web hostbrno.cz
  2. Mucha: Úplně slušné i úplně sprosté písně pro chytré lidi. Full Moon Zine, 11. května 2013. [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.
  3. a b c d HLOUŠEK, Jiří: Mucha: Kluci kupujou desky, holkám podepisuju kozy. Aktuálně.cz 26. srpna 2013. [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.
  4. NEUSAR, Zdeněk: Mucha: Dítě mi dává jasný řád, který potřebuju. Frontman, 17. dubna 2013. [cit. 2013-09-18]. Dostupné online.
  5. VTÍPIL, Tomáš. Dirty Demiurge – Čistota a špína. HIS Voice [online]. 2011-10-17 [cit. 2016-08-10]. Dostupné online. 
  6. GOTTLIEBER, Jiří. P. Zavadil z kapely Mucha: Ta holka se s tím nese*e. I-noviny.cz [online]. 2014-11-10 [cit. 2015-02-04]. Dostupné online. 
  7. a b VALÁŠEK, Lukáš: Z Brna se mi postavily vlasy, říká svérázná punkerka v županu. iDNES.cz 29. dubna 2014. [cit. 2014-04-30]. Dostupné online.
  8. VESELÝ, Karel: O chlupatých robotech. Respekt 9. září 2013: s. 49–51.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]