Nikita Salogor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikita Leonťjevič Salogor
2. první tajemník (ad interim) Komunistické strany Moldavska
Ve funkci:
7. září 1942 – 18. července 1946
Předseda vládyTihon Konstantinov
Nicolae Coval
PředchůdcePjotr Borodin
NástupceNicolae Coval
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu (1930–1982)

Narození15. srpna 1901
Ruské impérium Kostjantinivka, Chersonská gubernie, Ruské impérium (dnes Ukrajina)
Úmrtí24. června 1982 (ve věku 80 let)
Sovětský svaz Moldavská SSR Kišiněv, Moldavská SSR, Sovětský svaz
Profesepolitik
OceněníŘád Říjnové revoluce
Řád Vlastenecké války 1. třídy
medaile Za vítězství nad Německem
Řád čestného odznaku
Řád rudého praporu
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikita Leonťjevič Salogor (rusky Никита Леонтьевич Салогор, rumunsky Nichita Leontie Salogor nebo Salagor, ukrajinsky Микита Леонтійович Салогор, Mykyta Leontijovyč Salohor, 15. srpna 190124. června 1982) byl moldavský a sovětský politik, který v letech 1942-1946 zastával funkci prvního tajemníka Komunistické strany Moldavska (KSM). Měl rumunsko-ukrajinské nebo moldavské kořeny, jeho matka byla kulačka, kterou později v životě otevřeně odsoudil. Salogor na počátku své kariéry působil v zemědělských institucích Ukrajinské SSR a Moldavské autonomní sovětské socialistické republiky, kde se také politicky prosazoval. Po sovětském postupu do Besarábie v roce 1940 se zapojil do vedení Moldavské SSR. Okamžitě povýšil na mladšího tajemníka PCM, počátkem roku 1941 byl kooptován do jejího politbyra a podílel se na náboru pracovních sil, který historik Ion Varta popisuje jako spojený s deportací rodilých Rumunů.

Krátce po německém útoku na Sovětský svaz se Salogor a další vedoucí představitelé PCM stáhli do sovětského Ruska, ale stále se snažili vykonávat velení nad partyzánskými jednotkami organizujícími se v Besarábii. Během této přestávky se Salogorovi podařilo přetáhnout Pjotra Borodina a převzít Borodinovu funkci prvního tajemníka. Nakonec se v březnu 1944 vrátil do sovětské Moldávie a připojil se k prozatímní vládě vytvořené v Soroce. Během znovudobytí regionu v srpnu 1944 a po něm se zapojil do obnovy stranických struktur a vyšetřování šíření protikomunistického odboje. Řídil také reakce na moldavský hladomor a založil Moldavskou státní univerzitu.

Salogor, který pěstoval národní komunismus a byl posmrtně označen za moldavistu, prosazoval iredentistický projekt, v jehož rámci doufal v rozšíření Moldavské SSR připojením celé rumunské Moldávie a také Budžaku a Bukoviny (Velké Moldavsko). Tyto návrhy ohrožovaly územní celistvost Ukrajinské SSR a jako takové byly vetovány Nikitou Chruščovem. Salogor krátce nato přišel o své pozice v PCM a byl poslán pracovat jako zemědělský manažer do Krasnodarského kraje. Návrat mu byl umožněn v roce 1950, kdy mu moldavský premiér Gherasim Rudi přidělil menší funkce ve své vládě. Jeho pokus o podkopání vůdce PCM Nicolae Covala vyústil v další degradaci. Do ústředního výboru byl zařazen až v 70. letech, to už byl v důchodu a nemocný.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikita Salogor na anglické Wikipedii.