Neviditelné náboženství
Neviditelné náboženství je fenomén 20. a 21. století, ve kterém prostupují náboženské prvky do myšlení a každodenního života jedince moderní konzumní společnosti. Termín byl poprvé představen sociologem Thomasem Luckmannem (1927-2016) v eseji Problém náboženství v moderní společnosti.[p. 1]
Pro pochopení Luckmannova pojetí neviditelného náboženství je důležitý funkcionalistický přístup. Ten se zaměřuje nikoliv na konkrétní obsahovou definici pojmu náboženství, nýbrž na to, jaký společenský užitek naplňuje. Z toho vyplývá Luckmannovo radikální tvrzení, že „náboženské samo o sobě je jádrem společenského“.[1][2]
Pod pojmem „neviditelné náboženství“ se rozumí forma individuální religiozity jednotlivce, spjatá s odstupem od čistě veřejného institucionalizovaného chápání náboženství.[3] Primárně je kladen důraz na individualismus a svobodu vlastního výběru. Lidé nezávisle na obecně známých dogmatech praktikují osobní přesvědčení v nejrůznějších formách dle svých preferencí a vkládají hlubší význam do smyslu každodenního života.[4]
Moderní společnost je utvářena radikálními změnami v chování jednotlivců následkem průmyslové revoluce. Vlivem pokroku, movitého stylu života a nátlakem společnosti je role silné rodiny potlačována, což má na zbožnost a tradice neblahý vliv. Většina lidí žijící v moderní industrializované společnosti se již nepovažuje za vzájemně svázané oficiálně institucionalizovanými náboženskými komunitami, dogmaty a rituály. Za těchto okolností Luckmann souhlasí s tím, že moderní sociální struktury jsou „sekulární“. Přesto však je jednou z hlavních Luckmannových tezí myšlenka, že lidské bytosti v moderní společnosti bez ohledu na to, jak se jejich životy liší od života v jiných kulturách a společnostech, neztratili zbožnost, která charakterizovala lidský život už od pradávna. Tudíž ani hluboké společenské a kulturní změny, které stvořily „modernitu“ nezměnily zásadně podstatu lidské existence.[5]
V knize The Invisible Religion (1967) obohacuje Luckmann definici náboženství a kvalifikuje jej jako vnitřní modality transcendentního procesu Já a světa patřícího k symbolickým a kognitivním aspektům lidského druhu. Takový proces představuje dvojí modalitu: (1) organismus se stává sám sebou, když se spolu s ostatními věnuje budování vesmíru objektivního a morálního významu, a (2) překročení biologické přírody je univerzálním fenoménem lidstva. Podle Luckmanna světonázor jako objektivní a historická společenská realita plní v podstatě náboženskou funkci a lze jej definovat jako elementární formu náboženství.[6] V průběhu dějin existovaly společnosti charakterizované šířením náboženských obřadů, které byly vyjádřeny zkušeností a uznáním mimořádného. Hranice mezi každodenním životem a neobyčejností však zdaleka není jednoznačná, a proto k teoretickému zpracování posvátna nedošlo.[5]
Příkladem Luckmannova otevřeného pojetí náboženství mohou být například esoterická hnutí New Age 20. století, ale také sporty jako kulturistika,[7] jóga nebo fotbal. Podle Luckmanna lze za náboženství označit i další tzv. „náhradní“ náboženství na této straně světa, jako je veganský životní styl.[1] Debata mezi věcnými a funkčními definicemi náboženství pokračuje v rámci subdisciplíny sociologie náboženství. Hervieu-Légerova kniha La religion pour mémoire[8] obsahuje diskusi o souvisejících otázkách. V rámci této debaty stojí Luckmannova představa o neviditelném náboženství v jednom extrému – je to nejobsáhlejší ze všech definic a bude upřednostňována těmi, kteří považují funkční přístupy za uspokojivější než ty věcné. Luckmannova analýza zůstává však pevná, nehledě na definiční debatu. Náboženství je přítomno v nespecifické formě ve všech společnostech a u všech socializovaných jedinců. Je to součást lidského stavu.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Původní název knihy v německém jazyce: Das Problem der Religion in der modernen Gesellschaft (1963); v angličtině: The Invisible Religion: The transformation of Symbols in Industrial Society (1967)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Neviditelné náboženství [online]. Hyperkurturell [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ KNOBLAUCH, Hubert. Die Verflüchtigung der Religion ins Religiöse. Frankfurt nad Mohannem: Suhrkamp, 1991. S. 7-41.
- ↑ SUCHÁNKOVÁ, Marie. Teorie náboženského probuzení v americké sociologii. Sociologický Časopis / Czech Sociological Review. Roč. 26, čís. 1/2 (1990), s. 43-54. Dostupné online.
- ↑ VODÁKOVÁ, Adéla. náboženství neviditelné [online]. Sociologický ústav AV ČR [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ a b PRANDI, Carlo. Invisible Religion [online]. CENGAGE, 2005 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online.
- ↑ LUCKMANN, Thomas. The Invisible Religion: The Transformation of Symbols in Industrial Society. 1.. vyd. New York: The Macmillan company, 1967. S. 53.
- ↑ MÖRTH, Ingo. Über die Neuausgabe eines wichtigen Buches: Thomas Luckmanns "Die Unsichtbare Religion". Schweizerische Zeitschrift für Soziologie. Roč. 1993, s. 627-634.
- ↑ HERVIEU-LÉGER, Danièle. La Religion pour mémoire. [s.l.]: Cerf, 1993.
- ↑ SWATOS, William. Invisible Religion [online]. Hartford Institute for Religion Research, Hartford Seminary: Altamirapress [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.