Elementární formy náboženského života

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii (v originále Les formes élémentaires de la vie réligieuse) je asi nejznámější kniha francouzského sociologa Émila Durkheima (18581917). Poprvé byla publikována v roce 1912. Toto dílo dnes patří ke klasickým textům sociologie, zejména pak sociologie náboženství. Podle Durkheima je náboženství základní sociální instituce, stejně jako zákon, morálka nebo rodina.[1] Pro pochopení každé instituce, i náboženství, je nutné ji rozebrat na části a porozumět všem samostatně.[2] Durkheim svojí práci založil na knihách od W.B.Spencera a F.J.Gillense o australských kmenech.[1] Dílo bylo kritizováno za špatné pochopení domorodců a za založení na těžko ověřitelných zdrojích[3], i přesto se ale hlavně díky svým hlubším myšlenkám dočkalo širokého uznán a stalo se základním dílem pro sociologii náboženství.

Durkheim si v knize klade za cíl analýzu vzniku fenoménu náboženství, a to na příkladě australských domorodých kmenů. Jimi praktikovaný totemismus považuje za nejstarší, nejjednodušší formu náboženství, neovlivněnou ničím vnějším. Ten je proto ideální pro rozbor samotných základů, ke kterým je nemožné se v moderním náboženství dostat.[4] Durkheim se v knize zabývá vztahem náboženství (náboženských fenoménů) a společnosti. Diskutována byla ve své době jeho definice náboženství, které chápe jako „jednotný systém víry a praktik vztahujících se k posvátným věcem, to jest k věcem odtažitým a zakázaným; system víry a praktik, které sjednocují všechny své přívržence v jediném morálním společenství nazývaném církev“.[4] Za základní vlastnosti náboženství považuje Durkheim posvátnost, vyznání, rituály a komunitu věřících, z nichž posvátnost je nejdůležitějsí.[5] Bůh nebo božstvo fundamentální vlastností nejsou. Posvátné objekty jsou často obyčejné věci (například posvátný kámen nebo skála), pro věřící mají ale speciální význam a nadpřirozený vjem. Naopak profánní (světské) objekty jsou věci běžného života bez speciálního významu. Toto rozdělení je pro každou komunitu jiné a subjektivní, uvnitř ní má ale zásadní význam a ovlivňuje život všech věřících.

Elementární formy se ale dočkaly největšího uznání až ke konci 20. století. Dílo bylo nově interpretováno a překládáno. Hlavním přínosem díla dnes nejsou chápány Durkheimovy studie náboženství, ale jeho vysvětlování společenských jevů, které celé dílo prostupují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DATTA, Ronjon Paul; MILBRANDT, Tara Hope. The Elementary Forms of Religious Life: Discursive Monument, Symbolic Feast. Canadian Journal of Sociology. 2014, roč. 39, čís. 4, s. 478, 481. Dostupné online.  
  2. DURKHEIM, Émile; TRAUGOTT, Mark. Émile Durkheim on Institutional Analysis. Chicago : University of Chicago Press, 1978. ISBN 0226173305. S. 83.  
  3. THOMASSEN, Bjørn. Émile Durkheim between Gabriel Tarde and Arnold van Gennep: Founding Moments of Sociology and Anthropology. Social Anthropology. 2012, roč. 20, čís. 3, s. 231-249.  
  4. a b DURKHEIM, Émile. Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii. Praha : Oikoymenh, 2002. S. 11, 55-56.  
  5. KENNETH, Allan. Explorations in Classical Sociological Theory: Seeing the Social World. Thousand Oaks : Pine Forge Press, 2005. S. 116-135.