Přeskočit na obsah

Nero Wolfe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nero Wolfe na ilustraci v časopise American Magazine

Nero Wolfe je fiktivní postava detektiva, hlavní hrdina série románů amerického spisovatele Rexe Stouta. Postava se v knize prvně objevila roku 1934, naposledy v roce 1975. Lze ji nalézt ve 33 románech a 41 povídkách. Nero Wolfe je nejslavnějším představitelem tzv. "detektiva z křesla": místo činu nenavštěvuje, nepátrá v terénu a případy řeší pouze analýzou dat, která se k němu dostávají.

Charakter postavy

[editovat | editovat zdroj]

Stout Wolfeho definoval jako obézního a poněkud excentrického muže. Narodil se v Černé Hoře, kterou opustil v šestnácti letech a poté se 14 let potuloval Evropou, přičemž o aktivitách z této doby Wolfe nerad mluví, ale podle několika náznaků byly špionážního charakteru a je naznačeno, že Wolfe byl agentem rakousko-uherské tajné služby Evidenzbureau, než začal proti Rakousko-Uhersku naopak bojovat během první světové války. Uvádí se, že díky svým dobrodružstvím Wolfe zbohatl a již jako velmi movitý muž se roku 1933 usadil ve Spojených státech. V prvním románu Fer-de-Lance (1935) se píše, že Wolfeho matka žije v Budapešti a Wolfe jí posílá měsíční šek. V románové době žije detektiv v luxusním domě na Západní 35. ulici v New Yorku. Dům je zvaný Brownhouse a Wolfe ho jen velmi nerad opouští. Výjimku učiní zejména v románu Černá Hora, kdy se vrátí načas do svého rodiště, aby zde pomstil smrt svého nejstaršího přítele. Jinak zůstává mezi stěnami Brownhousu a věnuje se zde čtení knih, péči o orchideje, gurmánské konzumaci jídel připravených jeho osobním kuchařem Fritzem Brennerem a vypití šesti litrů piva denně. Nesnáší jakýkoli pohyb, fyzický kontakt, hudbu a ženy.

Důkazy a informace pro Wolfeho shání jeho asistent Archie Goodwin, elegantní mladý muž se slabostí pro atraktivní ženy, jejichž osobnost misogynní Wolfe sžíravě komentuje. Goodwin je i vypravěčem příběhů (podobně jako dr. Watson u Sherlocka Holmese). Ve fanouškovských komunitách je oblíbená teorie, že narození Wolfeho v Černé Hoře má tajný význam, neboť z díla Arthura Conana Doyla lze vydedukovat, že Sherlock Holmes a jeho femme fatale Irene Adlerová měli roku 1892 poměr právě v Černé Hoře, a Wolfe tak má být jejich syn - s touto teorií přišel v roce 1957 americký sci-fi spisovatel John Drury Clark. Stout ji ale nikdy nekomentoval a v knihách nikdy ani nenaznačil, že by měl takový autorský záměr. Jediný poukaz je, že Rex Stout roku 1949 uvedl, že Wolfemu je 56 let, což by odpovídalo roku narození 1892.[1] Tento věk zůstává v celé sérii konstantní, ačkoli mezi vydáním prvního a posledního románu uplynulo více než 40 let. Stout to svému životopisci vysvětlil tak, že kdyby postavy měnil, čtenář by se začal soustředit spíš na ně než na případy.[2] Stout také v komentáři k sérii uvedl, že Wolfe měří 180 cm a váží 123 kg. V některých knihách je ale naznačováno, že jeho hmotnost je ještě vyšší.

Vzorem pro mentální schopnosti Wolfeho měl být americký politik Alvey A. Adee, kterého Stout osobně poznal v námořnictvu; Wolfeho otylost ovšem Stout vytvořil podle své babičky z matčiny strany. Od ní také pochází péče o květiny.

Zajímavostí je, že v románu Liga vystrašených mužů je Wolfe zaujat knihou, "kterou mu někdo poslal z Československa". Ačkoli si knihu prohlíží a není uváděno, že by ji četl, nelze vyloučit, že Stout to mínil tak, že Wolfe jako bývalý slovanský občan Rakousko-Uherska uměl česky.

Po Stoutově smrti, roku 1984, udělila jeho žena práva na užití postavy Nero Wolfa spisovateli Robertu Goldsboroughovi. Ian Fleming složil postavě poctu tím, že se James Bond v románu On Her Majesty's Secret Service (1963) označí za Wolfeho fanouška. Kingsley Amis zařadil Wolfeho mezi tři důstojné nástupce Sherlocka Holmese (vedle Chestertonova Otce Brauna a Carrova Gideona Fella).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nero Wolfe na anglické Wikipedii.

  1. MCALEER, John J. Rex Stout: A Biography. [s.l.]: Little, Brown 652 s. Dostupné online. ISBN 978-0-316-55340-7. (anglicky) Google-Books-ID: g_YNAAAAIAAJ. 
  2. MCALEER, John J. Royal Decree: Conversations with Rex Stout. [s.l.]: Pontes Press 73 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 65DsGwAACAAJ.