Přeskočit na obsah

Nellie Bly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nellie Bly
Nellie Bly (Desetiletí od 1890)
Nellie Bly (Desetiletí od 1890)
Rodné jménoElizabeth Jane Cochran
Narození5. května 1864
Armstrong County, Pensylvánie
USAUSA USA
Úmrtí27. ledna 1922 (ve věku 57 let)
New York
USAUSA USA
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníWoodlawn Cemetery
Povoláníspisovatelka, novinářka, romanopiskyně, cestovatelka, vynálezkyně, sufražetka a podnikatelka
Manžel(ka)Robert Seaman (1895–1904)
Významná dílaTen Days in a Mad-House
OceněníNárodní ženská síň slávy (1998)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nellie Bly, vlastním jménem Elizabeth Jane Cochrane (5. května 1864 Armstrong County27. ledna 1922 New York) byla americká novinářka, spisovatelka, podnikatelka a charitativní pracovnice.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Elizabeth se narodila v Pensylvánii asi 40 mil severovýchodně od Pittsburghu. Její otec pracoval jako soudce, ale zemřel, když byla velmi malá. Poté neměla veselé dětství, její matka se provdala za násilnického opilce a tak musela již jako malá projít soudní mašinérií rozvodu. Internátní školu nedostudovala z nedostatku finančních prostředků.

Poté, co se její rodina odstěhovala do Pittsburghu v roce 1880, tak začala pracovat pro noviny. V té době bylo běžné, že každý novinář měl pseudonym a tak si vybrala název populární písně od Stephana Fostera – Nelly Bly. Známou odrhovačku o dívce, která zabila svého milého, protože jí zahýbal s prostitutkou jménem Nelly Bly. Češi se s písničkou Frankie And Johnny seznámili v 60. letech díky televiznímu pořadu Revue pro Banjo, k němuž napsal scénář Josef Škvorecký. Srdceryvný příběh zde nezapomenutelně interpretovali Miloš Kopecký a Miroslav Horníček. Jen o málo dříve vznikl v Hollywoodu výpravný snímek s Elvisem Presleym v hlavní roli.

Nejdříve psala o těžké situaci pracujících žen a žen továrních dělníků, ale redakci se to nelíbilo a musela začít psát o módě, zahradnictví. Ale to ji nenaplňovalo a tak v 21 letech odcestovala do Mexika a pracovala jako zahraniční zpravodaj. Zde strávila 6 měsíců, bojovala za neprávem uvězněného novináře, za to ji hrozilo uvěznění. O tomto zážitku napsala knihu Šest měsíců v Mexiku.

V roce 1887 začala pracovat pro Josepha Pulitzera v novinách New York World. Tyto noviny byly první, které psaly o senzacích. Jako novinářka pracující v utajení se nechala zavřít do psychiatrické léčebny, kde měla prověřit brutální zacházení s nemocnými. Byla shledána jako „positivně dementní“ a 10 dnů hrůzy v nemocnici Bellevue mohlo začít. V novinách popsala nelidské podmínky, které v této léčebně panují – jídlo, mučení, chlad. Zveřejnění pravdy pomohlo k nápravě zařízení.

Dále se proslavila cestou kolem světa, kterou podnikla z New Yorku dne 14. listopadu 1889. Cesta byla dlouhá 24899 mil, trvala jí 72 dnů 6 hodin a 11 minut. V té době to byl světový rekord, který byl inspirován Juliem Vernem a knihou Cesta kolem světa za 80 dní. Toto prvenství nevydrželo dlouho, o pár měsíců později tento výkon zlepšil George Francis Train, který absolvoval tuto cestu za 67 dní.

Elizabeth se provdala v roce 1894 za milionáře Roberta Seamana, který byl o 42 roků starší. Odešla z žurnalistiky a pracovala ve firmě, která vyráběla ocelové nádoby (barely, konvice). Ale manažer firmy, Elizabethinin oblíbenec, defraudacemi přivedl firmu k bankrotu.[1]

Opět začala psát a vybírala si velká témata, například volební právo žen a evropská bojiště během první světové války. Velmi se angažovala v dětských domovech a také se zajímala o otázku umísťování a rovnoprávnost dětí cizích národností.

Zemřela na zápal plic v nemocnici svatého Marka v New Yorku v roce 1922. Pohřbena je na soukromém hřbitově Woodlawn v Bronxu, NY.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nellie Bly na anglické Wikipedii.

  1. GARRISON, Jayne. Nellie Bly, Girl Reporter : Daredevil journalist. Shameless promoter. She made it possible, her biographer says, for women 'to play like the boys.'. S. 2. Los Angeles Times [online]. 28.3.1994 [cit. 2016-02-20]. S. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]