Nairn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nairn
Kostel svatého Niniana
Kostel svatého Niniana
Poloha
Souřadnice
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Nairn
Nairn
Správa
Oficiální webwww.nairnscotland.co.uk
PSČIV12
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nairn je skotské město ležící u Severního moře na jižním pobřeží zálivu Moray Firth. Nairn je vzdálen jen několik kilometrů na východ od „hlavního města“ skotské Vysočiny Invernessu.

Díky své přímořské poloze a písčitým plážím je častým cílem mnoha turistů, stejně jako tomu bylo v minulosti, kdy se z původně rybářské osady stal Nairn populárním místem odpočinku šlechticů viktoriánské éry.

Dnes se v tomto téměř osmapůltisícovém městě daří hlavně rybaření a již zmiňovanému turismu. Ve městě je kromě historické hlavní ulice i řada hotelů a soukromých penzionků typu bed and breakfast, golfová hřiště, a hlavně stovky metrů písčitých pláží.

Typické komíny města
Pečeť města Nairnu se sv. Ninianem (z knihy z r. 1906)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Skutečné datum založení Nairnu není známo. Někteří badatelé se domnívají, že právě zde založil bájný Siegfried drakobijce v druhé polovině 9. století svůj hrad.[1]

Existenci královského města v době vlády Viléma I. dokládá výsadní listina vydaná roku 1597 králem Jakubem I., jež se dovolává listiny krále Alexandra I., v níž král přidělil biskupovi z Moray určité pozemky.[2]

Král Eduard I. vydal nařízení, jímž svolal všechny významné skotské majitele pozemků, kněze a měšťany na 28. srpna 1296 do blízkého Elginu. Krátce nato byla v Nairnu umístěna vojenská posádka, jejímž úkolem bylo zabezpečit přísahu věrnosti panovníkovi.[3]

Ve 14. století se úřad šerifa a konstábla zdejšího hradu stal dědičným úřadem earlů z Cawdoru, zatímco pozemky a město samo daroval král Robert I. svému švagrovi earlu Hughovi z Rossu (1323–1333). V majetku rodu Rossů pak zůstaly až do roku 1475.[2]

V roce 1746 ve městě před bitvou u Cullodenu údajně přenocoval vévoda z Cumberlandu. Následujícího roku přestal být úřad šerifa a konstábla zdejšího hradu dědičným úřadem earlů z Cawdoru.[2]

Řeka Nairn u města Nairnu

Roku 1820 vybudoval skotský inženýr a stavitel Thomas Telford v ústí řeky Nairn přístav a nábřeží.[4] Zdejší hlavní vývozní artikl tvořily zejména dřevo, obilí, brambory, vejce, uzené tresky a lomový kámen. Dovážely se potraviny, uhlí, textil, vápenec, hnojiva a železářské zboží.[2]

Po zprovoznění zdejší železniční stanice v roce 1855 a s tím spojeným zpřístupněním města široké veřejnosti se Nairn začal měnit v uznávané a oblíbené rekreační středisko. V jeho elegantní Západní čtvrti počaly vyrůstat hotely a nové domy. Nádraží leží na trati z Aberdeenu do Inverness.

Zdejší rozlehlé písečné pláže sloužily za 2. světové války k nácviku pro vylodění v Normandii. Pláže v okolí Nairnu byly během války zaminovány pozemními minami. Při jejich odstraňování v roce 1945 používali ženisté jednotek Royal Engineers tlakovou vodu, jejíž pomocí odstraňovali, štěrk, do něhož byly miny zahrabány. Deaktivace min tak byla snazší a rychlejší.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nairn na anglické Wikipedii.

  1. R. W. Chambers and Walter W. Seton. Bellenden's Translation of the History of Hector Boece. [s.l.]: Edinburgh University Press, 1919. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Groome, Francis Hindes, 1851-1902. Ordnance gazetteer of Scotland : a survey of Scottish topography, statistical, biographical and historical. [s.l.]: London : W. Mackenzie, 1895. Dostupné online. S. 91. (anglicky) 
  3. Charles Rampini LL.D. The County Histories of Scotland, Moray and Nairn. [s.l.]: William Blackwood and Sons, 1898. S. 6. (anglicky) 
  4. Canmore National Record of Historic Environment [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]